Popis

Wigmund je menší střízlík. Jen něco málo přes 160 centimetrů vysoký, vždy s vlasy mastnějšími, než je zdrávo. Stejně tak mastný je jeho nezastřižený plnovous, který má stejnou plavo-šedou barvu.V jeho kostnatém obličeji, lze mimo zelených očí, spatřit spíše jen vrásky a jizvičky po neštovicích. Oblečen bývá většinou v lněné haleně bez rukávů, zalátaných kalhotech a proděravělých škorních. Ruce mívá omotané odpudivým hadrem.

Zvláštnosti

Pečlivě omotané ruce odpudivým hadrem, který ani tak nedokáže skrýt několikero poranění a absenci několika článků na různých prstech. 

Charakter

Wigmund je navzdory svému celoživotnímu povolání nesmírně spravedlivý člověk. problémem ovšem je, že pravidla, podle kterých se všichni mají řídit, si ve své hlavě vytvořil sám. V životě nikdy nikoho nesoudil podle vzhledu, rasy, kasty, ale vždy podle jeho schopností a umění pít. Jelikož vždy žil z ruky do huby, tak se naučil poměrně obratně lhát a na to, že pochází z nejnuznějších poměrů se stal během dlouhých let ve vězení poměrně schopným rétorem. Už na první pohled působí mírně odtažitě, neboť se hlubších známostí obvykle vyvaruje, ale na druhou stranu je schopen pobavit veškerou společnost nějakou životní historku. Je to jeden z těch lidí, co tvrdí, že je dobré vědět na koho platí co. Ten rád holky, ten je na prachy. Je velmi bohabojný a víru bere smrtelně vážně. Možná proto se málokdy pouští do konfliktů a při konfrontaci se raději spíše vykroutí, ale když už se doopravdy naštve, málokdy někomu ublíží víc než sobě. 

Minulost

Wigmund se narodil chudé rodině ve východní části království. jejich poměry doopravdy nebyly nejlepší, protože za normálních okolností se polévka z lišejníku a přesliček nevaří. Poměrně v útlém dětství dostal spolu s ostatními sourozenci neštovice a jako jediný je přežil, byť byl po čas celého dospívání churavý a slabý. Navzdory tomu začal již v v šestnácti letech spolu s otcem "převážet zásilky". Jinými slovy se začal vyučovat pašeráckému řemeslu. Když mu bylo devatenáct let, šel si poprvé sednout do vězení, a to na dlouhé tři roky. Jenže ani tato náprava ho nepřesvědčila o zanechání této činnosti, a proto byl hned rok po propuštění zkrácen o kus prstů, což se po celý čas jeho života stalo nejčastějším trestem na něm prováděným. V tři a třiceti letech si šel znovu sednout do vězení, kde byl přesvědčen, aby se obrátil na víru. Dlouhých pět let strávených za mřížemi v modlitbách a půstu posílilo jeho mysl, ale zlomilo tělo. Když vylezl, byl slabý a na řemeslo unavený. Nejspíše díky tomu je donucen prodat svou bárku a zapálit chatrč po rodičích. Ještě další tři léta dále pašoval přes hranice království, ale pouze jako pěší. Zdravotní stav a nemajetnost ho donutila stáhnout se do hlavního města, ale jeho neschopnost provozovat poctivé řemeslo, ho dovedla až ke kuplířství.