Raymond "Arter" Blake
Temnota vždy pohltí světlo
Rasa: upír
Věk: 500 let
Náboženství: Ateismus
Povolání: Poradce
Bydliště: zatím žádné
Hotovost
15 zlatých
Body štěstí
100
Výcvik
Zvláštní schopnosti
Žádné
Herní výhoda
Žádná
Inventář (9/10)
Čutora
Celta
Lucerna
Nůž
Křesadlo
2 x meč
Talisman který mu kdysi dala matka
Kresba, na které je on a jeho rodiče
Doprava (0/1)
Zvířecí doprovod (0/2)
Charakter
Nikdo se nenarodí zlý, většinou je potká něco v životě co je změní, právě u Raymonda se taková věc stala. Po tom všem se stal vychytralým psychopatem, jinak Raymonda popsat prostě nejde, sic Raymond není vyšinutý a stále dokáže normálně přemýšlet, rozhodně není milý ani přátelský. Je spíš tajemný, nikdy o sobě ani o své minulosti nemluví. Když už s někým mluví zajímá ho především život té druhé osoby, a tady se dostáváme k tomu že Raymond má užasnou paměť prakticky cokoliv co mu řeknete si zapamatuje, a když mu o sobě řeknete něco špatného tak právě to si on zapamatuje a rozhodně se nebojí to na vás kdykoliv vytáhnout, z čehož můžete snadno vyvodit že mu prakticky na nikom nezáleží a ona to je pravda záleží mu prakticky pouze na jedné osobě záleží mu jenom na něm. Ale všechno se dá změnit.. Když někdo bude dost vytrvalý tak kdo ví?
Nezáleží mu na pocitech bytostí které nezná,. Raymond ačkoliv je nepřátelský a zlý tak vždycky jedná ledově klidně, neztrácí rozum když už většina ztrácí. Také je to ten kdo si stojí za svým názorem a svého názoru se jen tak nevzdá, kolikrát je schopen jít i proti zdi aby dokázal že pravdu má prostě on. Naštěstí když poslouchá a uzná že váš názor je lepší tak to řekne, přeci jenom stále je docela rozumný...docela..
Doslova do morku kosti nenávidí dobré bytosti, ti kteří si myslí že láska přemůže všechno takovéhle keci nemůže vystát, ale když je potřeba umí si zahrát že i on je ten hodný v duchu se mu však tu dobu ze sobě samého dělá zle. Dobré bytosti považuje za něco vyloženě slabého možná i za něco co by nikdy nemělo existovat prakticky je považuje za podřazené všem temným bytostem, podle jeho slov jsou slabí jelikož si očividně nedokáží uvědomit že TEMNOTA VŽDY POHLTÍ SVĚTLO. Jednoduše nikdo nikdy neví co se dá od Raymonda čekat, v jednu chvíli milý v druhé chvíli je schopen jít vás zabít, Raymond ačkoliv nemá smysl pro humor je možné ho vidět jak se usmívá, ve většině případů je to však úsměv dost psychopatický, v té době je lepší když zdrhnete, když nezdrhnete mohlo by to být vaše poslední rozhodnutí.
Když se s ním moc neznáte není dobré na něj spoléhat, nehledá si totiž žádné nové přátelé. Protože si sám moc dobře uvědomuje skutečnost že když se s ním někdo bude snažit vycházet že ten někdo odhalí proč se takhle chová a to přece nemůže dopustit! Tak jak bylo řečeno Raymond se takhle nechoval to až jeho život ho změnil k temné stránce.
Myslíte si že tohle je moc? Že už nemůže být více zlý? Jestli si to myslíte tak se mýlíte, tohle je jen odraz toho všeho co Raymond ve skutečnosti dokáže být mnohem temnější než se normálně může chovat, přeci jenom bylo zmíněno že je psychopat že? Raymondovi totiž někdo našeptává v jeho hlavě, nedá se říct že by ho ten hlas vedl ke všem špatným činům . V podstatě je to Raymondova druhá stránka, ta ještě temnější. Jeho druhé já které nese jméno Arter, právě ten našeptává. Raymond ho i často vidí vedle sebe, Artera vidí jako kopii sebe samého, stále to má ale výjimky. Arter jeho hlas podivně přeskakuje jakoby mluvilo více osob najednou, je to jednoduše děsivé. Raymond se často hádá s Arterem o tom kdo převezme vládu nad tělem. Naštěstí po většině času tomu velí Raymond..ovšem Arter se dostává k velení když se Raymond naštve, v tu chvíli prostě končí veškerá legrace
Minulost
Člověk, byl pouze ubohý človíček který nevěděl co ho čeká, Raymond byl jedináček, ale od malička se snažil být co nejvíce nápomocný své rodině, díky tomu bohužel jaksi nebyl čas aby si mohl hrát s jinými dětmi, nikdy o to vlastně nestál. Rodiče ho mnohokrát přemlouvali že by měl jít ven hrát si s ostatními dětmi, Raymond o tom nikdy nechtěl slyšet.. z nějakého důvodu neviděl důvod proč by si měl hledat kamarády. Sice cítil takový divný pocit , ale ten se postupem času naučil ignorovat. Přesto ačkoliv nechtěl tak jednoho dne byl venku, našel skupinku chlapců a dokonce se i snažil nějak zapadnout, ale nešlo to.. Toho dne Raymond došel k názoru že to takhle nepůjde. Ačkoliv se ho stále snažili nějak přemluvit, už to nešlo. Nakonec to jeho rodiče vzdali, a podivný pocit který Raymond cítil byl stále ignorován..bylo to dobře? Nebo to bylo špatné?.. To do dnešního dne neví. Nic méně jeho lidský život nebyl moc zajímavý až do jednoho večera. Nebylo to poprvé co se vracel pozdě domů, jako mladý kluk začal trávit hodně času venku nikdy však netušil že právě tohle mu změní život. Zrovna se vracel přes les, tehdy měl pocit že ho někdo sleduje což ho nutilo mnohokrát zastavit, začal si myslet že mu šplouchá na maják přeci nikoho neviděl tak pokračoval dál. O chvíli později slyšel za sebou křupat větve. "jestli je tady někdo tak se ukaž!" No, po chvilce si uvědomil že to co řekl byla pěkná blbost, když ho někdo sleduje těžko se ukáže že? Po chvíli se rozešel dál, v dálce viděl už dům ve kterém bydlel, když v tom mu náhle někdo sáhl na rameno. Prudce se otočil, ale nikdo tam nebyl. Začínalo ho to děsit, a proto zrychlil krok, začínal mít pocit že mu někdo doslova dýchá na rameno. A v tu chvíli se to stalo, Někdo mu zacpal pusu a znemožnil mu pohyb, pak už si pamatoval jak ztrácí vědomí a bolest..
Ty muka která prožíval, myslel že to nepřežije, bolest kterou prožíval podnítila základ k tomu ,aby se změnil. Nakonec to však přežil, a tehdy se ukázal ten kdo za to všechno mohl. Poprvé Raymond pocítil něco jako nenávist, a přes všechny ´zlé poznámky nenávistné řečičky, se Raymond začal pomalu učit jaké to je být upírem. Ačkoliv bylo tu něco co byl dost velký problém, touha po krvi, to nedokázal dát dohromady ani ten který ho přeměnil. A Raymond se začínal cítit ještě více sám než kdy dřív. Už neviděl své rodiče, prakticky se cítil sám proti celému světu, vzhledem k tomu že tomu druhému upírovy nedůvěřoval. A tehdy se objevil Arter, tichý hlas který nejdříve pouze našeptával, a naneštěstí zněl jako někdo kdo chce Raymondovy pomoci. Tak ho Raymond začal poslouchat, tichý hlas se postupem let změnil na normálně znějící hlas, vlastně plus mínus díky Arterovy se Raymond stal zlým, začalo mu záležet pouze na jeho osobě, Arter postupem času sklouzl do pozice parazita, Raymond si pozdě uvědomil že opravdu není normální mít v hlavě někoho jiného, a tak se pokusil s Arterem bojovat vyhnat ho ze sebe, ale bylo pozdě. Arter už byl "doslova" usazený v temných koutech Rayovy mysli. Nakonec to Raymond vzdal a rozhodl se pro něco jiného. Smířil se s ním, ale nepouští ho k tomu aby mohl Arter mluvit nahlas, což občas dost zapříčiní hádky. Ale když už se ti dva na něčem shodli stálo to za to, a takové rozhodnutí v jejich životě skutečně padlo. Rozhodli se že se svým životem něco udělají, vyhledali si jednoho postaršího upíra. Který Raymonda naučil umění boje, také ho však naučil tomu jak někoho nestraně pozorovat aniž by si toho dotyčný všimnul. Raymond se stal rychlím mrštným což mu v životě bylo pouze ku prospěchu. Jenže jak se zdá Arterovi to nestačilo, začal přemlouvat Raymonda k něčemu většímu, samozřejmě že jakožto upír věděl královské rodině. tak prý že to rozhodně musí zkusit na pozici poradce. Tenhle nápad se Raymondovy nelíbil, ale Arter na svém trval a nakonec Raymond svolil. Za tím vším stála i trochu usilovné práce, zároveň za tím stály i nějaké intriky. Nakonec se však podařilo dosáhnout toho co Arter tak chtěl.. stal se poradcem