Nerissa

Rasa: vlkodlak
Hodnost: Žádná
Věk: 24 let
Náboženství: Ateismus
Povolání: zatím žádné
Bydliště: zatím žádné

Hotovost
15 zlatých
Body štěstí
110

Výcvik
Výcvik A (0/4)

Zvláštní schopnosti
Žádné

Herní výhoda
Žádná

Inventář (7/10)
- Čutora
- Celta
- Lucerna
- Nůž
- Křesadlo
- Sada vrhacích nožů
- Menší dýka

Doprava (0/1)

Zvířecí společník (0/2)

Popis

Nerissa se vzhledově vyznačuje tím, že mezi ostatní nikdy pořádně nezapadá. Její 175 centimetrů vysoká, štíhlá postava obstojně obdařená na patřičných místech, je pokrytá snědou pletí, se kterou výrazně kontrastují chladné, světle modré oči prozrazující její mixovaný původ. Nad nimi se klene tmavé, husté obočí, na pravé straně narušené jizvami, které se táhnou od levé horní části čela až po pravou lícní kost. Kromě toho její obličej zdobí modrá tetování na obou tvářích a hlavně plné, načervenalé rty. Níže na krku pak následují další dvě jizvy, jedna výrazně kratší, než druhá, které pokračují dozadu za krk až k lopatkám, no a hned pod nimi následují další tři menší jizvy, které samozřejmě narušily její druhou sadu modrých tetování, což ji štve, ale ne dost na to, aby s tím něco udělala. Tím její ozdoby ale nekončí. Několik modrých pruhů má vytetovaných i na předloktích, na bedrech má vytetovanou skupinu jakýchsi tvarů, které jsou pro ni jedinou památkou na její smečku a otce. Další jizvy se jí zatím nepodařilo získat, což ji trochu mrzí, protože v jejích očích jsou jizvy hrozně cool a rozhodně by je nikdy nezakrývala - na druhou stranu je toho málo, co by na sobě Nerissa vlastně zakryla. Její "šatník" sám asi kolikrát neví, co přesně je zač. Outfity často vypadají, že ji to oblékání v půlce přestalo bavit, jako kdyby si na sebe vzala v rámci možností pěknou sukni, ale pak ten vrch nechala jen s korzetem, ani nikam neschovala šňůrky a hodila na to nějaký kus látky "jen tak aby se neřeklo". Občas si ji někdo plete s prostitutkou, ne že by jí to úplně vadilo. Na šperky si taky moc nepotrpí, nejspíše ani žádné nevlastní. Preferuje méně vrstev, aby se mohla volně hýbat, zároveň ale nemá ráda, když je jí zima, takže občas vyjde ven oblečená tepleji, než je třeba, a pak postupně přes den kousky oblečení odhazuje. Jako vlka byste ji nejspíše k její lidské podobě nepřiřadili. Po tatínkovi má sněhově bílou srst, která ji neskutečně frustruje, protože se neustále špiní a je na ní vidět každé smítko, po matce má tmavé, zdánlivě hnědé oči s občasným nádechem do rudé. Srst je neskutečně hustá, chlupy sice průměrné délky, ale zato hodně pevné. Není na ní nic hebkého, opravdu plyšák do postele to není. Na hlavě má chlupy trochu řidší, tenčí a kratší, postupně se směrem od čumáku ke krku zahušťují. Jizvy v té husté srsti na těle tak nejsou moc vidět, ale kdybyste hledali, určitě je nahmatáte - samozřejmě ty na hlavě jsou pak vidět nejlépe.

Charakter

Nerissa není příliš komplexní povahy. Jednou z jejích dominantních vlastností je tvrdohlavost, která řídí téměř každý aspekt jejího života. Kromě toho, že je krapet rozmazlená a většinu času naštvaná, protože nemůže mít všechno, co chce, dokáže být neskutečně sebestředná, někdy až místy narcistická. Umí být rázná a za svým cílem si jde vždycky urputně, bohužel kvůli její povahy těch cílů mnoho nemá. Ve stresových situacích reaguje spíše impulzivně, než s odstupem a strategicky, což ji většinou dostane do nějaké průšvihu, který ona prostě odmítá řešit. Většina konfliktů ji přestane v polovině bavit, a protože její hlava nedokáže posoudit, co je vážná situace, málo co bere dost vážně na to, aby si blbé poznámky nechala pro sebe. Skoro nic ji dlouhodobě nebaví, nemá pořádně trpělivost ani na to v klidu se najíst, natož přetrpět delší konverzaci, celkově je neskutečně líná a svůj život se snaží žít tak, aby musela do všeho vložit minimální úsilí. K nějaké větší akci se vždycky musí dlouho přemlouvat, sama sebe musí nakopnout. Odmítá se nechat k něčemu donutit a ani pro vlastní rodinu by jen tak nehnula prstem. Impulz k akci musí pocházet z její hlavy, nebo v tom alespoň musí být nějaký hodně velký benefit, jinak zatvrzele zůstane na místě a nepohne se, ani kdyby se jí zem pod nohama drolila.
Stejně jako ona nezvládá přetrpět delší konverzace s ostatními, většina lidí po pár minutách s ní raději odejde. Nerissa má skvělou schopnost mluvit sama o sobě pořád dokola a dokola. Nedokáže příliš naslouchat, každý problém, se kterým se jí někdo svěří, stočí na sebe, jen aby si mohla stěžovat dál. Navíc je neustále hrozně sarkastická, až skoro není poznat, kdy něco myslí vážně, a kdy ne. Cynismem to z ní srší pořád, ráda všem připomíná, že všichni umíráme a pokud není v dobré náladě, její depresivní kecy nemají konce. Hrozně lehce se urazí, opět ji to ale bavit dlouho nebude, protože to je až moc energie, kterou by mohla vynaložit na něco jiného. Ne, že by lehce odpouštěla, pamatuje si, co jí kdo provedl a je dostatečně pomstychtivá na to, aby to všem hříšníkům vrátila, ale nepoznáte, že jste na její černé listině. Teda většinou nepoznáte, že na ni nejste. Právě kvůli své povaze Nerissa neumí příliš jednat s ostatními a citlivější povahy se jí často rozsypávají před očima. I přes její lenost to ale není tak, že by jí veškerý fyzický pohyb vadil. Nemá problém běhat, skákat a podobně, jen na to prostě musí mít náladu. Rozhodně není hloupá, jen občas raději předstírá, že nic neví a nechápe, aby ji nechali všichni být.
Vzhledem k tomu, že je skeptická vůči téměř všemu a každému, raději si to, co doopravdy potřebuje, udělá sama, poněvadž si egoisticky myslí, že jen ona to dokáže udělat správně. Zuřivě jako rozmazlený fracek si pak dupne u zbytečností - když jí někdo odmítne něco podat, říct a podobně. Ačkoliv je snadno předvídatelná, není ani náhodou lehce manipulovatelná. Jakékoliv pokusy o něco takového ji maximálně tak naštvou do nepříčetnosti. Nerissa není často agresivní, ale pokud už se do toho bodu dostane, je to jen jeden krůček od totálního beast módu. Ten, přestože by si to Nerissa nikdy nahlas nepřipustila, má stejně jako asi každý jiný vlkodlak, což ji štve, protože ona je ráda spešl. Pokud ji něco dostane přes tu hranici její vlastní lenosti, přeskočí rovnou veškeré varování - žádný zvýšený hlas, žádné upozorňování, že už toho má dost - rovnou do druhého extrému. V takovém stavu se můžou stát dvě věci, podle toho o jakou situaci jde - buď se donutí k tomu postarat se konečně o problém, nebo úplně ztratí hlavu a pokusí se zničit všechno kolem sebe. Není přímo milovníkem násilného řešení problémů, ale chudák si někdy prostě nemůže pomoct.

Minulost

Nerissa nikdy svou matku nepoznala. Otec, alfa její rodné smečky, ji zbouchnul, ale pak měl nulovou potřebu nechat ji naživu. Jakmile tedy porodila, otec ji zabil a nejspíše by to udělal i s malou Nerissou, kdyby se mu na ní něco nezalíbilo. Možná proto, že do té doby neměl žádnou dceru, nebo možná proto, že ho okouzlila těma modrýma očima, kdo ví. Pointou je, že se rozhodl Nerissu nechat žít. Její dětství bylo určitě plné nežádaného dobrodružství. Nevlastní sourozenci se s ní pokoušeli vytírat podlahu, ať už proto, že byla viditelně jiná, nebo proto, že byla jen nevlastní sestra, ostatní vlkodlaci si na ni jako na černou ovci smečky taky docela vyskakovali, samozřejmě ani sedmiletá Nerissa ale nebyla blbá a místo toho, aby se s nimi prala, nebo se snad postavila sama za sebe, utíkala to žalovat tatínkovi. Celkem rychle se z toho stal zvyk. Co Nerissa viděla a slyšela, to pěkně tatínkovi zase pověděla, a přestože ji za to většina smečky nesnášela, vyneslo jí to úplnou protekci a otec je dostatečně velký maniak na to, aby to ostatní raději respektovali. A tak sotva osmiletá Nerissa začala těžit z otcovy neschopnosti tolerovat jakoukoliv neposlušnost. Čím víc mu Nerissa byla užitečná, tím lepší odměnu za to dostala. Když ještě byla dítě, většinou se jednalo o hračky nebo zvířecí lebky do sbírky, později šlo o cokoliv lesklého nebo třpytivého, co by si mohla pověsit na krk, nakonec třeba i o oblečení, ale to až spíše v období puberty. Nerissa si rozhodně nežila špatně. Ano, neměla kamarády, jen sebe samotnou a svého otce, který sice na ostatní vždycky byl naprosto příšerný, ale na ni byl jako sluníčko, takže si nestěžovala. Měla jídlo, kde spát, kde se válet, všechno bylo podle jejích představ, na co si ukázala, to jí tatínek dal. Samozřejmě to nebylo tak, že by si tatínek myslel, že je Nerissa ze skla. Když se občas chtěla učit bojovat, vyhradil si na ni čas, když byla starší, pouštěl ji i na mladší vlkodlaky, kteří ho v něčem neuposlechli. Rozhodně nebyla jeho mlátičkou, nic takového ne, ale prostě se našlo využití i pro přebytek energie, která se v ní nahromadila po měsících válení se po zemi. Cena její slepé loajality se ale začala zvyšovat, když nastoupila puberta, no a časem to z ní začalo opadávat. Najednou ani ty nejpěknější šaty nebyly dost, pomalu se jí přestávaly líbit otcovy pravidla, začala si připadat uvězněná, což svým způsobem i byla, byť dobrovolně. Bohužel s časem její vzpurnost a tvrdohlavost překročila jistou hranici. Mohlo být Nerisse možná čerstvě 20 let, když se rozhodla zdrhnout. Moc dobře věděla, jak končí vlkodlaci, se kterými otec přestane mít trpělivost. Sbalila si svých pět švestek a hurá pryč. Dobře tak jednoduše to nešlo. Samozřejmě, že se ji otec pokusil zastavit. Není třeba to asi rozebírat do detailů, pěkně se u toho porvali, Nerissa z toho vyšla živá, ale pěkně zjizvená. Obličej, krk i hrudník, její první jizvy z prvního závažnějšího boje, který by neměla šanci vyhrát, kdyby ji otec chtěl vážně zabít. To on samozřejmě nechtěl, jen ji zranil dostatečně na to, aby tam musela zůstat. Její první pokus o útěk sice pokazil, Nerissa ale nepočkala ani týden a tentokrát se poučila ze svých chyb - nic s sebou nebrala, ve vhodnou chvíli vzala roha a běžela tak dlouho, než doslova odpadla únavou.
Její samotářské začátky byly... složité. Její neschopnost cokoliv udělat dopředu způsobila, že nějakou dobu docela dost hladověla, protože se jí příliš dlouho nechtělo vstát a lovit. Celkem rychle si ale uvědomila, že to sama nezvládne, a že bude jednodušší dostat se mezi lidi. Na nějakou dobu se usadila v prvním městečku, na které narazila. Nic lidského moc neuměla, vyloženě žila na ulicích, většinou z toho, co vyrvala ostatním žebrákům a bezdomovcům z jejich křehkých, lidských rukou. Hrdá za to na sebe úplně nebyla, ale bylo to efektní. Nemusela pro jídlo příliš hnout prstem, v chladných nocích ji hřál kožich, oblečení většinou taky kradla, samozřejmě jakožto nezkušený zloděj taky musela městečko opustit a jít dál. Takhle přežívala dva roky, než ji to začalo nudit k smrti a to neustálé stěhování se pořád dokola bylo taky hrozně otravné. Nakonec po nějakém tom cestování skončila u toho, že si začala vydělávat alespoň nějak minimálně nošením těžkých věcí z lodí, což jí vyhovovalo, protože se na moře pěkně koukalo a nepotřebovala na to žádné speciální skilly. Bohužel po nějaké době se ostatním přestalo líbit, že toho ženská unese víc, než oni, a tak se Nerissa musela zvednout a vypadnout zase někam jinam.