Popis

Zvláštnosti

Lumina má klaustofobii a častečnou xenofobii. Miluje hořčici a dává si jí téměř ke všemu.  

Charakter

Lumina si nadevše ctí přírodu a všechno přirozené kolem sebe. Má ráda ticho a klid lesa. Bývá i sama hodně tichá a zádumčivá. Často přemýšlí o přírodě a její neskonalé velikosti a síle. Obdivuje ji, že i když jí tolik jejich obyvatel ničí, pořád je krásná a žije. Sama sebe považuje za dítě přírody a jinou autoritu (snad kromě Strážkyně) neuznává. Je čestná a nerada lže. Když už by měla lhát, raději odejde a je zticha. Je trpělivá a hodně obětavá. K ostatním rasám je více-méně neutrální. Přijde na to. Pokud jsou s přírodou za dobře a ctí si ji, je ochotna si s nimi i promluvit na vysoké úrovni. Když však někdo v její přítomnosti přírodu urazí, nebo beze smyslu a lítosti poškodí, stane se z ní fúrie. Nedá sice na sobě navenek nic znát, avšak při první příležitosti dotyčnému podá pořádně bolestivý jed. Nemá ráda zabíjení. Avšak ve jménu přírody se neštítí takového zlosyna popravit způsobem, že si dotyčný bude přát, aby se ani nenarodil. Když si získáte její přízeň a její loajalitu, získáte čestného přítele. Své slovo vždy dodrží, i kdyby to mělo znamenat, že udělá něco, co se jí protiví. Miluje vodu a západ slunce a krásu a světlo měsíce.

Minulost

Lumina je prvním dítětem elfské léčitelky Caldhawen a elfského lovce Thranduvana. Má taky dva mladší sourozence - sestru Arnë a brata Mahtiona. Vyrůstala hluboko v krásném lese mezi lesními elfy, obklopená zvířaty a nekonečnou zelení. Jako dítě si ráda hrávala ve vodě, nebo na stromech s ptáky. měla spousty přátel a dobře si rozuměla i se svými sourozenci. Dá se říct, že její dětství byla krásná pohádka. Později, když začala dospívat, matka jí naučila umění léčitelství a ukázala jí sílu přírody. Lumina byla hrdá na všechno, co ví a vždy se moc ráda učila novým věcem. Postupem času byla čím dál tím víc sama se svou miskou a hmoždířem, se svými flakonky plnými různých lektvarů a mastí. Svým přátelům se vzdalovala tak, jak je vzdálen měsíc od země. Ráda se toulala lesem a léčila vše zraněné, co našla. Od malého broučka s utrženým křídlem až po zlomenou větev velkého stromu. Nevadilo jí putovat ani ve tmě. Měsíc, její milovaná Luna, ji svítil na každý krok. Její souznění s přírodou rostlo a v elfí vesnici se objevovala jen jednou za čas. Nikdy neopustila les, pokud to nebylo nutné. Když byla hladová, nebo bylo potřeba se bránit, měla sebou malou dýku s červeným rubínem zasazeným v rukojeti, kterou dostala od matky a hbitý luk, který dostala od otce a z kterého, díky němu,věděla celkem slušně střílet. Tímto osamoceným způsobem života žila většinu svého života.