Beatricia Isaksen

"Existuje jediné peklo a tím je sám život."

Rasa: vlkodlak
Hodnost: omega
Věk: 21 let
Náboženství: Ateismus
Povolání: zatím žádné
Bydliště: zatím žádné  

Hotovost
15 zlatých

Body štěstí
105

Výcvik
Trénink A (2/4)

Inventář 
Vlastnoručně vyrobený luk a šípy
Dýka
Červený šátek


Charakter

Beatricia se svými 168 centimetry nepatří ani mezi nejvyšší, ale zároveň se nedá považovat za drobnou. Přestože má půvabný, andělsky nevinný obličej, lemovaný světlými vlasy, jehož drahokamy jsou dvě oči, které mají barvu zimní ranní oblohy, či v přítmí safírových hlubin moře, tak se nedá považovat za neviňátko, či zranitelnou dívenku. Má sportovní a štíhlou postavu, někdo by mohl říct, že až příliš. Nepůsobí však křehce, postrádá měkkost a poddajnost ostatních dívek. Přestože má křivky jako je úzký pas, zaoblené boky, ploché bříško, či poměrně přitažlivý dekolt, najdete na jejím těle spíše více svalové hmoty, než tuku. Dlouhé nohy jsou uzpůsobeny k běhu a vytrvalému pochodování, což je pro ni štěstí, když chvíli neposedí. Zátylek a předloktí má poseté zlatavou sprškou světlých pih. Malíček na pravé ruce je křivý, zdá se, že už byl jednou zlomený. Nehty na rukou bývají často okousané až na lůžko od zlozvyku, jímž reaguje na nervozitu a stres. Na levém boku těsně pod žebry se skví vybledlá, asi pět centimetrů dlouhá, jizva, bledá čára oproti jinak poměrně opálené pokožce. Na sebe si vždy obleče první, co jí padne pod ruku, moc na svůj vzhled nedbá. Nikdy se nepovažovala za přehnaně přitažlivou a kupodivu ani nemá nutkání na své přednosti opravdu upozorňovat. Dává tudíž přednost pohodlí a účelnosti šatstva před jeho estetickou funkcí. Mezi její oblíbené barvy patří hlavně zelená a černá, ty na ní taky nejčastěji naleznete. Většinou nosí staré odrbané černé kalhoty, šedivou či hnědou halenu a v sychravém počasí i teplý brčálově zelený vlněný kabát. Pohodlné kožené boty jsou nutností stejně jako červený šátek omotaný kolem zápěstí, či přepásaný na hlavě jako ochrana před sluncem. Jedná se o její jediný marnotratný doplněk.
Beatrici si sama častěji nechává říkat Bee, tu přezdívku má tak zarytou pod kůží, že je ji bližší než její opravdové jméno, které se jí nikdy moc nelíbilo, už je kvůli tomu, že jeho význam znamená osamělá. Ze srdce také nesnáší oslovení Bea či Tris. Co vám tak o ní říct, kromě toho, že je to asi ta nejtvrdohlavější bytost pod sluncem? Není to tak, že by odmítala kompromisy, nebo si nikdy nenechala pomoc, přestože sama je velmi samostatná, ale pokud je přesvědčená o své pravdě, nebo pokud se pro něco doopravdy plně rozhodne, tak se nenechá přemluvit o opaku, nelze ji od jejího cíle odradit. K tomu tedy patří i to, že dokáže být velmi odhodlaná, jen tak něco nevzdá, naopak bojuje do posledního dechu, i když se to některým již zdá marné. Někdy může být poněkud impulzivní a jednat tudíž zbrkle. Nikdy nepatřila mezi lidi, kteří jdou pro ránu daleko. Naopak se dokáže dost ostře bránit nejenom pěstmi, ale i slovy. Je výřečná, někdo by řekl trochu moc ukecaná, když na to dojde, ale se slovy to prostě umí. Věří v jejich moc, protože dokáží stejnou měrou ubližovat i léčit. Sama je většinu času dosti upřímná, někdy až brutálně přímá, nebude vám lhát, pokud nemusí, takže se jí raději neptejte na otázky, na které nechcete znát odpověď. Na druhou stranu dokáže udržet tajemství do posledního dechu, pokud je to nutné.
Svým přátelům je až nesnesitelně oddaná, v tomhle ohledu se dá mluvit o nezdravé loajalitě. Položila by za ně totiž bez mrknutí oka vlastní život, bere na sebe jejich břímě, pokud se to dá, snaží se jim pomoci, jak jen to jde. Možná i díky tomu se stala trochu uzavřenější, přestože jinak by se dala považovat za extroverta. Nerada se svěřuje, aby neměla k někomu příliš blízko, protože když miluje, tak naprosto vším, co v ní je. Nic si nenechává pro sebe, jenže není hloupá, ví, že takhle jí to v tomhle světě nikdo nebude opětovat, a tak si své city raději chrání a nechává pro sebe. Bude to tudíž chtít trochu snahy, abyste se jí dostali pod kůži. Pravdou též je, že mezi její obranné mechanismy patří i přehnané sebevědomí až mírná arogance. Jen ztěžka dokáže přijmout kritiku na svou osobu a někdy si myslí, že zvládne víc, než doopravdy dokáže. Avšak i pod tímhle obalem se skrývá nejistota, protože se moc dobře zná a ví, že s ní není lehké vyjít. Má tudíž dny, kdy se schová někam do kouta a propadá sebelítosti, nikdo totiž nedokáže zůstat silný napořád a ona je pod tou drsnou slupkou stále jenom člověk. 
Je v ní též spousta vášně, kterou vybíjí pohybem, má výrazná gesta a někdy se tak rozvášní, že cítíte, jak vás její slova ovlivňují i proti vaší vůli. Je totiž zároveň inteligentní, má smysl pro humor, ale to i pro ten černý a hlavně pro svůj milovaný sarkasmus. Vždy si najde trefnou poznámku, kterou si do vás rýpnou a i díky tomu a její upřímnosti ji lidé často považují za drzou. Někdy i koketní, protože se nerozpakuje flirtovat s opačným pohlavím a to někdy i nevybíravým způsobem jí vlastním. Nemá ve zvyku situace příliš hrotit. Sice se dokáže pohádat s vervou, která vás překvapí, ale když stojí před těžkou volbou, či je v obtížné situaci, vždy se uklidní a hledí najít řešení s chladným rozmyslem. Navíc má smysl pro nekonvenční řešení. Je ten typ člověka, kterého když postavíte před plnou vanu vody, dáte mu lžíci, hrnek a kýbl, kterými má vanu vyprázdnit, tak vytáhne špunt. A to i ve chvíli, kdy by to měla zakázané, někdy má trochu problémy s autoritami, ale jen když nějaké rozhodnutí považuje za hloupé, omezující či nevýhodné, nebo proti jejím morálním zásadám. Nikdy se nebála špinavé práce, není žádná křehotinka, takže ani romantička. Přesto má podivný zvyk dokázat svými slovy i ukonejšit a říct něco krásného, co vám vyrazí dech bez toho, aniž by si to uvědomovala.
Dost apeluje na spravedlnost, což je též její slabina. Dokázala se naučit jednat nefér, jelikož musí, ale nesnáší to a trápí ji potom výčitky svědomí. Nikdy se prostě nevyžívala v ubližování druhým. Dokáže nenávidět jen z opravdu závažného důvodu. Když už se tak stane, nedokáže téměř odpouštět. Křivdy sice dokáže přejít, ale pořád si je pamatuje a nikdy vám je nezapomene, dokonce je vytáhne, pokud se naštve a má to pro ni znamenat výhodu. Mezi její nejhorší vlastnost patří její majetnické sklony. Dokáže být dost žárlivá, a pak bývá popudlivá a podrážděná, zdánlivě bez důvodu. Nesmělá a nervózní bývá hlavně v situacích, kdy neví, co dělat a nebo pokud ji někdo přivede do rozpaků, naštěstí se to nestává často. Jedná se spíš o trapné situace, kdy ji třeba někdo přistihne, jak si zpívá a nebo jak mumlá ze spaní, mívá totiž velice živé sny. To je nejspíš spjaté s její bujnou fantazií, někdy si v hlavě splétá příběhy, aby se zabavila v dlouhé chvíli. Dosti si zakládá na svobodě, zbožňuje ji, je ráda strůjcem svého osudu. Taky ráda dává lidem přezdívky, někdy nemusí být zrovna lichotivé. Je to prostě dívka složité povahy a mnoha tváří.

Minulost


Její příběh začíná za jedné bouřlivé chladné noci v jednom pokoji ve venkovském sídle na kraji Planiny Daerie. Ve dvě hodiny ráno se z ložnice ozývá křik a pláč, když dítě přichází na svět a dostává jméno Beatricia. Bee, jak jí už od mala rodiče říkali, neměla zrovna klidné dětství. Její otec byl nevyrovnaný muž a svou ženu i dítě často bil a o výchovu se moc nestaral. To bylo na matce, stejně jako správa jejich skromné farmy. Bee byla vedena k opatrnosti, aby nerozčílila otce, a aby v tomhle světě dokázala fungovat. Vždy ale byla živé dítě to se prostě nikdy nezměnilo. Rostla rychle a její otec ji naučil jezdit na koních - jedna z mála dobrých věcí, co udělal do doby, než jí bylo deset - kteří se brzy stali jejími oblíbenými zvířaty díky svobodě, kterou cítila, když jela na koňském hřbetu. Otec se postupem času uklidnil, až později, když vyrostla, pochopila Bee, že byl pod tlakem a propadl alkoholu, ale nikdy mu tuhle slabost nedokázala odpustit, vždyť matka dokázala být silná, měl i on. Neustále se v noci plížila z domu, ze srandy s přáteli vykrádala sousedy, chodili na výlet k daleké řece a skákali do ní z útesů, lozili po střechách a shazovali na kolemjdoucí koule bláta. Její matka se z ní postupně snažila vychovat dámu dle svých představ, naučit ji tančit, zpívat, chovat se, aby měla šanci na lepší život, kdyby si vzala nějakého obchodníka z hlavního města, či podobně... neúspěšně. Mnohem raději Bee prostě trávila čas venku a dělala vylomeniny. To se naopak zamlouvalo otci, který si vždy přál syna, přestože jeho ženě už se nikdy nepovedlo znovu otěhotnět. Učil nakonec Beatriciu lukostřelbě a zasvěcoval ji do chodu farmy, přičemž snil, že jí tuto povinnost jednou opravdu předá. Až na otcovo zakolísání ve výchově v počátcích, přežila alespoň poměrně normální pubertu. Dokud nepřišel zlom...

Její vesnici přepadli za úplňku vlkodlaci. Nikdy nezjistila proč, ale bylo to v zásadě jedno. Její matku zavraždili, rodný dům byl vypálen a Bee pokousali. Když se vzpamatovala z proměny, zjistila, že otec spáchal sebevraždu. Byla na všechno sama a utekla do Famyoku, kde si našla práci v místní hospodě, alespoň na chvíli. Ale nebylo to nic pro ni, raději začala cestovat jako potulný vlkodlak, učit se od ostatních, co to obnáší. Postupně zklidněla a dnes se cítí téměř jako člověk, až na to úplňkové šílenství. V jednu dobu bydlela v malé vesničce v bytečku vedle bordelu. Škoda tenkých stěn, neustálé poslouchání nerealistických stenů děvek, kterými si snažily vydělat na obživu, nemohla vystát. 
V té době ale potkává Jeremiaha Halea. Jeremiah byl dokonalý. Nejen, že byl krásný se svými narezlými rozcuchanými vlasy, zelenýma jiskrnýma očima a koutkem úst neustále pozvednutým v ironickém úsměvu. Byl také vtipný, chytrý, laskavý a... no, prostě mu naprosto propadla. Trvalo to nějakou dobu, než se vůbec on sám rozhodl ji oslovit v jednom z barů, kde si snažila vydělat nějaké peníze. Padli si do noty téměř okamžitě. Ještě ten večer s ním skončila v posteli, ale i když to bylo neuvážené a její poprvé, nikdy nelitovala. Byla zamilovaná až po uši a on též. Byl ale přeci je z jiné ligy, než ona. Byl to sice též vlkodlak, ale patřil do místní smečky jako beta, ale co by bránilo mladé lásce. Z legrace ji naučil bojovat a dokonce se i ohánět dýkou a nejen pěstmi. Nakonec se on sám rozhodl opustit smečku a cestovat spolu s ní, jelikož ona byla vždycky do větru. Byly to nejkrásnější roky jejího života. Jediné, na co si dávala pozor bylo, aby neotěhotněla. Upřímně, dítě je její strašák až dodnes. Nikdy si nevěřila ohledně toho, že by byla dobrou matkou, jako ta její, přeci jen je tak odlišná! Jeremiah na ni v tomhle ohledu netlačil, ale brzy ji požádal o ruku. Přijala. Zní to jako pohádka, ještě svatbu a to sladké ano a navždy. Ale tak se to nestalo. Nakonec ji smůla dohnala.
Nevědomky se připletli na území upírů. Čelili přesile a Jeremiahovi se to stalo osudným. Dřív, než mohla cokoliv udělat, Jeremiah měl stříbrnou dýku v srdci. Jeremiah byl mrtvý. Bože, přála si, aby byla taky. V tu chvíli ji ale popadla zuřivost. Nehleděla napravo, nalevo, proměnila se a zaútočila na druhého lovce, drásala, kousala, trhala, dokud z upírů nezbyly jen kousky. Dokázala se vyhnout kousnutí, ale ne ráně dýkou do boku. Poté se proměnila zpět s neuvěřitelnými bolestmi. Zasáhl ji stříbrnou dýkou. Věděla, že umře, ale bylo jí to jedno. Jeremy už s ní nebyl, svět už by stejně nikdy nebyl v pořádku. Avšak štěstí jí nepřálo. Jelikož zrovna cestovali kolem městečka, kde se poznali, zpět k hranicím, našla ji ona vlkodlačí smečka. Jedem z jejích členů ji nalezl polomrtvou v lese a odnesl k nim. Starali se, i když ona nejdříve odmítala stravu. Ale byla slabá na velké protesty. Navzdory všem předpokladům přežila. Bohužel... asi ničeho nelituje víc. Byla přijata do smečky, pár let se v ní dokonce v té okrajové části Famyoku udržela. Ale nikdy to nebylo nic pro ni. Poprala se s betou, přestože sama byla v té době kappa. Nutno podotknout, že beta to schytala více. Ale i tak, ona nebyla v právu. Určitě by schytala trest, smečka nebyla zrovna benevolentní. Možná nějaké lehčí mučení, kdo ví, byl prostě čas jít dál. Ještě tu noc se vykradla a zmizela ve tmě. 
Raději se toulala po lesích a menších městečkách. Sháněla práci, sváděla muže, aby zapomněla na lásku i na bolest alespoň v krátkých záblescích touhy a rozkoše. Marně. Občas potkala nějakého vlka samotáře, dokonce byla ochotna udělat dočasnou alianci, aby nebyla tak sama, ale smečce se dlouze vyhýbala, jelikož narazila na další. Jeden z nově přeměněných vlkodlaků pokousal mladého chlapce a poté se zdejchnul, to byla opravdu jedna z těch nejmizernějších aliancí, které kdy udělala. Přesto zůstala s oním chlapcem, který se jí později představil jako Bealor. Učila ho, pečovala o něj, snažila se mu vynahradit vše, o co přišel, co musí překonávat. Ale ani tady jí osud nepřál. Pohádala se s Baelorem a ten odjel ze vzteku do království, kde měl původně rodinu. Když ho poté chtěla najít, zjistila, že byl je také mrtvý. To už ji úplně zatvrdilo. Žila po svém. Naučila se vydělávat peníze i nečestnějšími způsoby, které ale více vynášely. Třeba takový obchod s drogami, přestože je sama neužívá, je skvělý byznys. Ale po tom všem... Necítila se úplná. Nechápe ostatní samotáře, kteří dokáži žít odloučeni. Ona měla stále tendenci vyhledávat společnost. A navíc vnímala tu zranitelnost. Osamocený vlk je lehká kořist, smečka vždycky přežije. To, že běhá rychleji, než ostatní vlkodlaci, které kdy poznala, jí v tomhle asi moc nepomůže, útěk není vždy možné řešení. A v tu chvíli se rozhoduje dát smečkám druhou šanci. Nemá je ráda a asi nikdy mít nebude, ale nakonec se rozhoduje to risknout, dokud se nerozhodne, jak by chtěla, aby se její život ubíhal dál. Má přeci jen před sebou ještě dostatek let. Takže nakonec míří do smečky, o které slyšela klevety. Záleží na tom, zda ji místní alfa přijme, jelikož díky její svéhlavosti není zrovna poslušná. 

CZ/SK textové RP Famyok 2017
Vytvořeno službou Webnode
Vytvořte si webové stránky zdarma! Tento web je vytvořený pomocí Webnode. Vytvořte si vlastní stránky zdarma ještě dnes! Vytvořit stránky