Minulost
Její příběh začíná za jedné bouřlivé chladné noci v jednom pokoji ve venkovském sídle na kraji Planiny Daerie. Ve dvě hodiny ráno se z ložnice ozývá křik a pláč, když dítě přichází na svět a dostává jméno Beatricia. Bee, jak jí už od mala rodiče říkali, neměla zrovna klidné dětství. Její otec byl nevyrovnaný muž a svou ženu i dítě často bil a o výchovu se moc nestaral. To bylo na matce, stejně jako správa jejich skromné farmy. Bee byla vedena k opatrnosti, aby nerozčílila otce, a aby v tomhle světě dokázala fungovat. Vždy ale byla živé dítě to se prostě nikdy nezměnilo. Rostla rychle a její otec ji naučil jezdit na koních - jedna z mála dobrých věcí, co udělal do doby, než jí bylo deset - kteří se brzy stali jejími oblíbenými zvířaty díky svobodě, kterou cítila, když jela na koňském hřbetu. Otec se postupem času uklidnil, až později, když vyrostla, pochopila Bee, že byl pod tlakem a propadl alkoholu, ale nikdy mu tuhle slabost nedokázala odpustit, vždyť matka dokázala být silná, měl i on. Neustále se v noci plížila z domu, ze srandy s přáteli vykrádala sousedy, chodili na výlet k daleké řece a skákali do ní z útesů, lozili po střechách a shazovali na kolemjdoucí koule bláta. Její matka se z ní postupně snažila vychovat dámu dle svých představ, naučit ji tančit, zpívat, chovat se, aby měla šanci na lepší život, kdyby si vzala nějakého obchodníka z hlavního města, či podobně... neúspěšně. Mnohem raději Bee prostě trávila čas venku a dělala vylomeniny. To se naopak zamlouvalo otci, který si vždy přál syna, přestože jeho ženě už se nikdy nepovedlo znovu otěhotnět. Učil nakonec Beatriciu lukostřelbě a zasvěcoval ji do chodu farmy, přičemž snil, že jí tuto povinnost jednou opravdu předá. Až na otcovo zakolísání ve výchově v počátcích, přežila alespoň poměrně normální pubertu. Dokud nepřišel zlom...
Její vesnici přepadli za úplňku vlkodlaci. Nikdy nezjistila proč, ale bylo to v zásadě jedno. Její matku zavraždili, rodný dům byl vypálen a Bee pokousali. Když se vzpamatovala z proměny, zjistila, že otec spáchal sebevraždu. Byla na všechno sama a utekla do Famyoku, kde si našla práci v místní hospodě, alespoň na chvíli. Ale nebylo to nic pro ni, raději začala cestovat jako potulný vlkodlak, učit se od ostatních, co to obnáší. Postupně zklidněla a dnes se cítí téměř jako člověk, až na to úplňkové šílenství. V jednu dobu bydlela v malé vesničce v bytečku vedle bordelu. Škoda tenkých stěn, neustálé poslouchání nerealistických stenů děvek, kterými si snažily vydělat na obživu, nemohla vystát.
V té době ale potkává Jeremiaha Halea. Jeremiah byl dokonalý. Nejen, že byl krásný se svými narezlými rozcuchanými vlasy, zelenýma jiskrnýma očima a koutkem úst neustále pozvednutým v ironickém úsměvu. Byl také vtipný, chytrý, laskavý a... no, prostě mu naprosto propadla. Trvalo to nějakou dobu, než se vůbec on sám rozhodl ji oslovit v jednom z barů, kde si snažila vydělat nějaké peníze. Padli si do noty téměř okamžitě. Ještě ten večer s ním skončila v posteli, ale i když to bylo neuvážené a její poprvé, nikdy nelitovala. Byla zamilovaná až po uši a on též. Byl ale přeci je z jiné ligy, než ona. Byl to sice též vlkodlak, ale patřil do místní smečky jako beta, ale co by bránilo mladé lásce. Z legrace ji naučil bojovat a dokonce se i ohánět dýkou a nejen pěstmi. Nakonec se on sám rozhodl opustit smečku a cestovat spolu s ní, jelikož ona byla vždycky do větru. Byly to nejkrásnější roky jejího života. Jediné, na co si dávala pozor bylo, aby neotěhotněla. Upřímně, dítě je její strašák až dodnes. Nikdy si nevěřila ohledně toho, že by byla dobrou matkou, jako ta její, přeci jen je tak odlišná! Jeremiah na ni v tomhle ohledu netlačil, ale brzy ji požádal o ruku. Přijala. Zní to jako pohádka, ještě svatbu a to sladké ano a navždy. Ale tak se to nestalo. Nakonec ji smůla dohnala.
Nevědomky se připletli na území upírů. Čelili přesile a Jeremiahovi se to stalo osudným. Dřív, než mohla cokoliv udělat, Jeremiah měl stříbrnou dýku v srdci. Jeremiah byl mrtvý. Bože, přála si, aby byla taky. V tu chvíli ji ale popadla zuřivost. Nehleděla napravo, nalevo, proměnila se a zaútočila na druhého lovce, drásala, kousala, trhala, dokud z upírů nezbyly jen kousky. Dokázala se vyhnout kousnutí, ale ne ráně dýkou do boku. Poté se proměnila zpět s neuvěřitelnými bolestmi. Zasáhl ji stříbrnou dýkou. Věděla, že umře, ale bylo jí to jedno. Jeremy už s ní nebyl, svět už by stejně nikdy nebyl v pořádku. Avšak štěstí jí nepřálo. Jelikož zrovna cestovali kolem městečka, kde se poznali, zpět k hranicím, našla ji ona vlkodlačí smečka. Jedem z jejích členů ji nalezl polomrtvou v lese a odnesl k nim. Starali se, i když ona nejdříve odmítala stravu. Ale byla slabá na velké protesty. Navzdory všem předpokladům přežila. Bohužel... asi ničeho nelituje víc. Byla přijata do smečky, pár let se v ní dokonce v té okrajové části Famyoku udržela. Ale nikdy to nebylo nic pro ni. Poprala se s betou, přestože sama byla v té době kappa. Nutno podotknout, že beta to schytala více. Ale i tak, ona nebyla v právu. Určitě by schytala trest, smečka nebyla zrovna benevolentní. Možná nějaké lehčí mučení, kdo ví, byl prostě čas jít dál. Ještě tu noc se vykradla a zmizela ve tmě.
Raději se toulala po lesích a menších městečkách. Sháněla práci, sváděla muže, aby zapomněla na lásku i na bolest alespoň v krátkých záblescích touhy a rozkoše. Marně. Občas potkala nějakého vlka samotáře, dokonce byla ochotna udělat dočasnou alianci, aby nebyla tak sama, ale smečce se dlouze vyhýbala, jelikož narazila na další. Jeden z nově přeměněných vlkodlaků pokousal mladého chlapce a poté se zdejchnul, to byla opravdu jedna z těch nejmizernějších aliancí, které kdy udělala. Přesto zůstala s oním chlapcem, který se jí později představil jako Bealor. Učila ho, pečovala o něj, snažila se mu vynahradit vše, o co přišel, co musí překonávat. Ale ani tady jí osud nepřál. Pohádala se s Baelorem a ten odjel ze vzteku do království, kde měl původně rodinu. Když ho poté chtěla najít, zjistila, že byl je také mrtvý. To už ji úplně zatvrdilo. Žila po svém. Naučila se vydělávat peníze i nečestnějšími způsoby, které ale více vynášely. Třeba takový obchod s drogami, přestože je sama neužívá, je skvělý byznys. Ale po tom všem... Necítila se úplná. Nechápe ostatní samotáře, kteří dokáži žít odloučeni. Ona měla stále tendenci vyhledávat společnost. A navíc vnímala tu zranitelnost. Osamocený vlk je lehká kořist, smečka vždycky přežije. To, že běhá rychleji, než ostatní vlkodlaci, které kdy poznala, jí v tomhle asi moc nepomůže, útěk není vždy možné řešení. A v tu chvíli se rozhoduje dát smečkám druhou šanci. Nemá je ráda a asi nikdy mít nebude, ale nakonec se rozhoduje to risknout, dokud se nerozhodne, jak by chtěla, aby se její život ubíhal dál. Má přeci jen před sebou ještě dostatek let. Takže nakonec míří do smečky, o které slyšela klevety. Záleží na tom, zda ji místní alfa přijme, jelikož díky její svéhlavosti není zrovna poslušná.