Arghím

I lovec se může stát kořistí.

Rasa: vlkodlak
Věk: 32 let
Náboženství: Ateismus
Povolání: zatím žádné
Bydliště: zatím žádné

Hotovost
15 zlatých

Body štěstí
60


Výcvik
Výcvik A (4/4)
Výcvik B (5/5)
Výcvik C (5/5)
Výcvik D (0/4)

Zvláštní schopnosti
Žádné  

Herní výhoda
Žádná  


Inventář (8/10)
Čutora
Celta
Lucerna
Nůž
Křesadlo
Luk a šípy
Saxonský nůž

Doprava (0/1)

Zvířecí doprovod (1/2)
Doprovází ho orel, Aylen, jenž mu většinu času sedí na rameni.  


Popis

Vysoký postarší muž oděn do lehké černé kožené zbroje. Jeho průměrně svalnaté tělo halí černý plášť kápí. V obličeji pokud ho zrovna nehalí kápě je vidět mrzutost a odpor k běžnému usedlému životu. Na zádech má středně velký černý luk a toulec šípů s černými letkami u pasu mu na koženém řemínky visí dobře schovaný saxonský nůž. 

Zvláštnosti

Dvě krátké jizvy pod levým okem. Na pravé paži má podomácku provedené tetování ve tvaru vlčí hlavy. 

Charakter

Co bych vám o něm jen řekl... Je to dobrý lovec klidný a vyrovnaný ale jen při lovu. V běžném životě je na svůj věk až moc čilý energický a nespoutaný. Rád si dělá, co chce a pohrdá veškerými pravidly, někdo by mohl namítat, že tohle s ním udělala vlčí krev v jeho žilách, ale ta jen rozdmýchala jeho náturu. V životě uznává jen právo, které platí při lovu, právo silnějšího, i přes svou náturu umí být věrný, ale jen pokud uzná, že je daná osoba silnější než on. Po většinu života žije samotářský způsob života. V lidské formě je těžké s ním vycházet, ovšem v té vlčí je to ještě horší, jeho proměna odstraní veškeré zábrany a z něj se stává krvelačné monstrum lačnící jen po mase a krvi. Při setkání s druhým vlkodlakem se chová teritoriálně a ustoupí jen, když je přemožen. S každou jeho proměnou dává více průchod zvířecím pudům, ačkoliv si to neuvědomuje, může nastat chvíle, kdy se nedokáže proměnit zpátky. 

Minulost

Narodil se v místě, které by ani ten nejchudší sedlák nenazval vesnicí. Místo, kde vyrůstal bylo složeno asi z čtyř stanů, jednoho ohniště a malého dřevěného skladu, ve kterém bylo uschováno všechno jídlo. Již od mala byl veden a učen k umění lovu. Lidé z tábora ho učili střílet z luku, stahovat kůži ze zvířat, celé dny věnoval slídění po lese vyhledáváním všelijakých stop. V dětství neměl moc šancí se věnovat běžným dětským radostem, jako byla hra na schovávanou nebo plácání báboviček z bláta. Radost nalezl až v desátém roku svého života, kdy začal lovit větší věci než jen zajíce a bažanty. První zastřelený divočák mu v srdci vykouzlil takovou radost, že od té doby pátral po větší a větší kořisti. Vášeň k lovu zajistila celé vesnici dostatek jídla, takže s klidem přežili i tu nejdelší zimu. Ve svých patnácti letech byl znovu na lovu, když tu náhle spatřil na skále sedět krásného orla, rychle se přikrčil a jedním ladným pohybem založil do tětivy šíp a namířil na orla. Zvíře pohlédlo jeho směrem v ten okamžik se setkaly pohledy dvou lovců, jejich oči byli naprosto totožné v obou byla vášeň, volnost a svoboda, ale hlavně to, co oba bavilo - lov. Chlapec povolil tětivu, šíp založil zpět do toulce, pomalu vstal stále hledíc zvířeti do očí. Jejich pohledy se postupně přibližovali, až se setkali v bezprostřední blízkosti, z jejich spirituálního světa je nyní oba vytrhl nelidský řev. Chlapec okamžitě vyběhl za zvukem, když uběhl pár set metrů spatřil velice hrůzostrašnou scenérii. Na zemi ležel medvěd s prokousnutým hrdlem nad ním stálo zvíře větší než cokoliv, co doposud viděl. Vypadal jak vlk zkřížený s člověkem, jakmile si ho zvíře všimlo vyskočilo po něm nadlidskou rychlostí. Ačkoliv měl dobré reflexy zvíře bylo rychlejší a než se nadál zakouslo do jeho ruky, mladík vyjekl bolestí zuby zvířete jakoby drtily jeho kosti a trhaly maso na kusy. Když už se zdálo, že dozajista přijde nejen o ruku ale i o život zaslechl orlí zavolání, které doprovázel křik zvířete sevření čelistí náhle povolilo, a on neváhal, druhou rukou vytasil svůj saxonský nůž a zarazil jej příšeře do hlavy. Zvuk praskající lepky pod nátlakem nože do něj vnesl agonický pocit. Vytáhl nůž ze zvířecí hlavy a bodl zase, každé bodnutí ho vysilovalo, ale on toužil tuhle obludu zabít. Což se mu také podařilo monstrum bylo mrtvé, a z mladíka odcházela agonie i život, bezvládně se svalil na zem vedle mrtvé příšery. Ve svém podvědomí byl připraven zemřít s myšlenkou, že zabil to největší zvíře na světe. Náhle však otevřel oči a hluboce se nadechl byl zpět na stejném místě ležel společně s bestii pod noční oblohou, před tím zraněná ruka byla již téměř zhojena. Na větvi nad ním seděl onen orel, který mu nepochybně zachránil život. Chlapec vzal svůj nuž a bestii uřezal hlavu jako trofej a pomalu se belhal domů do své vesnice. Tam nalezl všechny lidi stojící kolem tábora všichni měli v rukou zbraně a výhružně na něj křičeli, mladík nechápal, když tu náhle zaslechl zasvištění šípu ani nevěděl jak, ale nastavil před obličej ruku a šíp se do ní zabodl. To v chlapci vyvolalo vztek, cítil jak jeho krev vře pociťoval náhle větší sílu kůže praskala a nahrazovala ji hustá černá srst kosti se mu roztahovaly, a on náhle pocítil zuřivost vrhl se na lidi a všechny je zabil. Když se přeměnil zpět nevěděl, co se sním stalo, ale cítil pocit úlevy a uspokojení. V táboře nemohl déle žít rozhodl se tedy odejít. Když procházel kolem bestie, které před tím uřezal hlavu pronesl jen jednu větu, která se stala jeho životní filosofií. Dokonce i orel se vrátil a usedl na jeho rameno lovec se spojil s lovcem. 

CZ/SK textové RP Famyok 2017
Vytvořeno službou Webnode
Vytvořte si webové stránky zdarma! Tento web je vytvořený pomocí Webnode. Vytvořte si vlastní stránky zdarma ještě dnes! Vytvořit stránky