Zathelli
Rasa: elf
Druh: lesní elf
Věk: 29 let
Náboženství: Naturalismus
Povolání: Lovec
Bydliště: zatím žádné
Hotovost
50
Body štěstí
233
Výcvik
Zaříkávač A (0/3)
Zvláštní schopnosti
žádné
Herní výhoda
žádná
Inventář (10/10)
Čutora
Celta
Lucerna
Nůž
Křesadlo
Dlouhý luk ze světlého dřeva
Saxonský nůž
Panova flétna
Jelení kůže
Jelení paroží
Doprava (0/1)
Zvířecí doprovod (1/2)
Přerostlý černý panter jménem Mareo
Charakter
Zathelli je vcelku tichá dívka. Jak taky jinak, když je opravdu němá, že z ní nevyloudíte snad ani její vlastní jméno! Tedy, pokud vám jej nenapíše nebo nepoužije jednu vychytávku zvanou znaková řeč, kterou si promýšlela s otcem. Stále je taková nedokonalá, ale k domluvě jim opravdu stačila. Navíc ani moc nepotřebovali mluvit, když byla jeho dcera, jeho vlastní krev, která se jevila spíše povahově po něm než vzhledem, to je skoro celá matka.
Nerada se váže na ostatní tím způsobem, že by se pro ni stali nezbytní k životu. Raději se naváže na zvířata než elfy či jiné bytosti. Zvířata jí vždycky přijímala ráda stejně jako ona je. Neloví bezdůvodně a vždy se řádně nad nimi pomodlí, aby se objevila v příštím životě ještě v lepším než měla doteď.
Ráda se zúčastní každé legrace, která kolem ní proběhne, třeba rvačka s Mareem nebo něco jiného. Obvykle se přidává k tlupě zvířat než, že by něco dělala s ostatními elfy, a tak. Sice se může zdát, že díky tomuto bude vypadat jako nějaký neandrtálec a bůh ví, co ještě. Ale ona se umí chovat, však pochází z dobré rodiny. Je slušně vychovaná, jak se sluší a patří k lesnímu elfovi. No, bohužel, když je s jinou zvěří, tak to moc nevypadá.
Miluje celý les jako takový, hlavně zvířata, samozřejmě. Rostlin si váží, ale zvířata jsou pro ni jako rodina. Nemá zatím žádné trvalé místo, kde by bydlela. Usne tam, kde si ustele společně s Mareem ať už je to na stromě, v kořenech stromu nebo jednoduše někde na mechu.
Víte, jak se obvyklé elfové halí do kousků lesa tedy zelené a hnědé? Zathelli se rozhodla pro jinou variantu. Kvůli tomu, aby uchovala jejich život aspoň pomyslně, tak využila kousky kůže svých prvních ulovených zvířat, takže tímhle způsobem ctí jejich památku. Jen je nabarvila s pomocí rostlin do červena. Přeci jen někdo, kdo se pohybuje s panterem není nijak extra nenápadný, když se nepohybuje v korunách stromů. Ale tiše jako polní myš se pohybovat umí! Ne, že by to nezvládala. Chodí bosa, nemá ráda boty i po stromech si navykla lézt bosky navíc se tak dá lépe udržet na Mareovi.
Minulost
Její příběh je zpočátku jako každý jiný. Rodina, pár přátel, zvířecí společníci.. Jen již od začátku nedokázala promluvit ani slovo, ať už se snažila jakkoli nevyloudila ze sebe ani smích ani bůh ví jaký výkřik nebo jiný skřek. Stále se nijak extra neví, zda-li má nějak poškozené hlasivky či psychický blok, ale spíše bych se přikláněla k poškozeným hlasivkám. Její rodina je známá tím, že většinou za své zvířecí společníky mají velké kočky. Otec měl černou panteřici, byl a je váženým členem hlídky. Matka se jakoby začlenila do otcova rodu, ale je léčitel. Takže pro ni bylo o dost větší zklamání, když nezvládla něco udělat s hlasivkami malé Zathelli.
Jako malý elf si z toho nic nedělala, jen po čase ostatní elfí děti začali býti odtažitější až ji vyloučili přímo z kruhu her. Oplakala to u svého otce. Měla s ním lepší vztah než-li s matkou, pro kterou byla zklamáním, ale snažila se to před ní tolik nedávat najevo. Co si budeme povídat, i tak jsou děti vnímavé a vycítila to.
Vyčlenění ze skupiny se jí stalo v nějakých pěti letech. Otec si ji vzal pod svá křídla a začal ji učit loveckému umu, i když byla němá, stále byla na svůj věk velmi chápavá a učenlivá. Po čase jí dokonce dovolil, aby se naučila jízdy na hřbetě šelmy. Co si budeme povídat, je to trochu těžší než jízda na obyčejném koni, který má relativně pevný hřbet. Zato šelma, se jí pod zadkem stále vlnila, že se ze začátku soustředila jen na to, aby nespadla. Hlavně, když jí tátova panteřice brala všude možně a tahala ji snad vždycky tou nejhorší cestou, co mohla. Díky tomuto tréninku byla věčně omlácená, jak zpočátku neustále padala a padala. Naštěstí to s ní otec ani jeho společnice nevzdali a pěkně ji naučili, jak se správně jezdí na šelmách, aby splynul jezdec a šelma pohybově v jedno.
Od matky se čím dál více vzdalovala, jak se učila státi lovkyní a zaměřila se jen na to, jen občas byl čas, aby s ní strávila nějakou chvíli. Hlavně, když ji učila číst a psát a hru na nástroj, když nemohla používat svůj hlas.Naučila se hrát na panovu flétnu, dokonce ji hraní na ni i bavilo a lákala na to různé ptáky, kteří si s ní chtěli zapět. Tak jen ve chvílích učení se střetávala se svou matkou, ale i to za chvíli opadlo, když se naučila všemu, čemu dokázala, a tak častěji byla s otcem. S ním měla takové pouto, že to bylo spíše na úrovni přátel než otce a dcery. Naučila se od něj všemu, co svedl. I boj na blízko s nožem, který vypadal pomalu jako krátký meč. K oslavě toho, že se stala opravdu právoplatnou lovkyní jí předal vlastnoručně vyrobený luk a chvíli předtím dostala přímo od jeho panteřice jedno kotě, jejího syna Marea. Pomáhala panteřici s výchovou a když byl dostatečně odrostlý vzala si jej do područí sama. Okolo svých pětadvaceti let se vzdálila od rodiny s tím, že začne sama. Zdlouhavě se loučila s otcem a jeho panteřicí, ale někdy jej časem může potkat nebo snad ne?