Popis

Zvláštnosti

Bojí se, že Rin přijde na to, co se před pár lety stalo, protože se z toho obviňuje (big brother complex). Nechce, aby věděla, či někdo jiný věděl, že je zamilovaný do svojí sestry.   

Charakter

Pokaždé se snaží, aby se pozornost okolí směrovala na Rin a ne na něj. Naproti Rin se neučil od babičky léčitelství a bylinkám, ale naslouchání přírodě od toho vlkodlaka. Učil ho lovit i pochopit lidi a jak se co nejlépe před nimi skrýt. Je do své sestry tajně zamilovaný, ale nedává jí to znát. Nenávidí její nápadníky a naproti Rin se neumí ve společnosti tolik ovládat, proto ho Rin i často okřikuje. Je tvrdohlavý, občas si nic nenechá vetřít do tváře a často se obhajuje i když nemá pravdu. Většinou ho dokáže zarazit jen jeho sestra. Opovrhuje čaroději, upíry a některými povýšenými vlkodlaky a dává jim to dost často najevo. Dalo by se říct, že je to takový pasivní rasista (kritizuje, ale neublíží), dokud si na něj někdo něco nezkusí. Dokáže perfektně lhát a lidem pak připadá, že mluví pravdu. Není to princ na bílém koni, dámy v nesnázích zachraňovat nebude, pokud to nebude jeho sestra. Ostatní holky ho (zatím) moc nezajímají. 

Minulost

Mám o 4 roky mladší sestru. Do sirotčince jsme se dostali , před dvěma lety, kdy zemřeli jako lovci vlkodlaků. Jací byli jako rodiče se můžeme dohadovat, Rin si je třeba vůbec nepamatuje. Jednou, když si sestra hrála na pískovišti, jsem se při loudání pod okny místnosti kantora sirotčince dozvěděl, že v noci si přijdou čarodějnice pro nějaké děti. Sirotčinec byl dost chudý na to, aby nás i tak mohl uživit a toto byla jedna z těch možností. Řekl jsem dětem, ať se večer schovají, ale neposlouchaly mě. V ten večer jsem Rin schoval pod postel a kdyby nekýchla, asi by jsme tam byli o něco déle. Po jejím kýchnutí mě omámili. Nějakou dobu jsem byl mimo, ale nebyla to taková rána, abych byl v limbu dlouho a ještě jsem viděl pochodně vzdalující se od sirotčince. Začal jsem je sledovat, stihl jsem upozornit i nějaké strážníky. Viděl jsem, že se něco začalo dít s Rin, celá se třásla a bělely jí vlasy, vykroutila si ruku z okovů, uzmula jeden z hořících klacků a pustila se do těch zlořádů. Její oči byly černé jako uhel, obličej stažen do nenávistné grimasy a vyzařovala z ní nenávist, jakou jsem snad v životě neviděl. V tu ránu, kdy se chtěli bránit se do nich pustila i garda. Mezi nimi byl i jeden vlkodlak, který se kvůli úplňku proměnil - to lidskou gardu vyděsilo a utekli. Tak musel vlkodlak s tím zbytkem bojovat sám, nevím kolik jich bylo, byl jsem malý, ale i jeden dva čarodějové jsou na jednoho kluka moc. Rinka se pak zmohla únavou a já nevěděl, co dělat, vždyť to byl vlkodlak! Ty se snažili vybít táta s mámou. Jenže on o mě nejevil zájem, asi ani nevěděl, že moji rodiče pár z nich vybili. Odvedl nás za jednou paní, čarodějkou, jeho babičkou, nebo jí tak aspoň říkal. Když jsme tam Rin donesli, byla pořád malátná a ta paní ji musela proříznout ruku, aby z ní dostala démona. Jenže ten se nedal tak snadno a jak babi začala řezat, bylo to jako by řezala mě. Nevím proč, ale od té doby máme stejnou jizvu, jenže babi nevypadala moc nadšeně, když ten rituál ukončila. (Bojím se, že se může vrátit, znepokojuje mě to.) Sestru zachránila, ale bylo namále. Po nějaké době nás přátelé našich rodičů nalezli. Donutili nás jít do válečného klanu, který zaučuje ty nejlepší bojovníky a vojáky v naší bývalé zemi a chtěli z Rin udělat lovce vlkodlaků, nakonec jsem je přemluvil a obětoval se za ni, aby si aspoň vyučení mohla vybrat sama. Nechtěl jsem, aby se stala lovkyní vlkodlaků, když ji jeden vlk zachránil život. V době , když jsme byli na vyučení se rozneslo, že mezi stráží z naší vesnice žije vlkodlak a celou vesnici srovnali se zemí, ani ta babička, co se nás ujala nepřežila. Byl to ten vlkodlak, co nás zachránil. Nechtěl jsem, aby sestra žila v tak zkorumpované zemi, a tak jsem se s ní dohodl, že najdeme pro sebe práci jinde.