Seely
Život není zlý, když hrajeme podle jeho pravidel.
Rasa: bílá čarodějka
Věk: 25 let
Náboženství: Ateismus
Povolání: zatím žádné
Bydliště: Hrad bílých čarodějek
Hotovost
0 zlatých
Body štěstí
0
Výcvik
Výcvik A (0/4)
Zvláštní schopnosti
žádné
Herní výhoda
žádná
Inventář (9/10)
- Čutora
- Celta
- Lucerna
- Nůž
- Křesadlo
- Nádobka s hojící mastí
- Flakon nekonečné žízně
- 2 diamanty
- 4 křišťály
- Kapesní nožík po otci
Doprava (0/1)
Zvířecí doprovod (0/2)
Zvláštnosti
Její zálibou jsou časté návštěvy sirotčince, či starání se o děti, které miluje. Každé ráno chodí trhat na jedno určité místo bílé růže, ze kterých si udělá menší věneček jenž má sloužit jako doplněk na hlavě dívky. Používá to ale zcela pro jiný účel - proti upírům. Její pleť připomíná barvu mrtvoly, proto se ji dost lidí na první pohled straní. Trpí afefobií.
Charakter
Kvůli tomu, co si prožila v dětství se z ní stala uzavřená a chladná ženská bytost. Aniž by si to nějakým způsobem uvědomovala, ubližuje ostatním ledovými střepy ze svého nitra. V celku jí je jedno, jak se kdo bude cítit po jejich společné debatě, ale takhle působí opravdu jen na povrch cizím lidem. Dalo by se říci, že je tímto stylem chování vlastně podvědomě odhání, aby nikomu nemusela ublížit.
Pojďme se ale podívat spíše na její lepší stránku. Stránku, kterou vám ukáže, jakmile se s ní dostatečně spřátelíte. Rozhodně se vám bude snažit nějak pomoci, i když to obvykle není v jejích silách. Umí někoho rozveselit, skládat komplimenty a .. smát se. Jakmile někdo slyší její smích, ať už je to jen z dálky pár bloků, nebo pár centimetrů, zalije dotyčného pocit uspokojení. Pocit, že ten, kdo je stvořitelem toho půvabného hlasu musí být čistá a nevinná duše, která kolem sebe rozlévá jen světlo a příjemný klid.
Někdy je toho klidu opravdu hodně a většinou, když neví jak zareagovat na nějakou obtížnou situaci, prostě jen v klidu stojí a usmívá se, až je to strašidelné.. Co je tahle dívka vůbec zač ?
Minulost
Seely byla na světe snad jen pouhých pár minut, když po jejím úspěšném narození zemřela její matka. Vydala ze sebe všechnu energii a vnitřní sílu, aby dostala Seely na svět zdravou a s dědičnou (ne)mocí. Zatímco její lidský otec ji ihned po narození opustil a vydal se do světa najít si jinou rodinu, zdědila po své matce moc bílé čarodějky. Oba rodiče ji tak v hrozně mladém věku opustili, i když každý jiným směrem. Její osud byl naplněn, hrozila ji smrt, které se nemohla bez pomoci jiných zbavit. Zachránila ji ale její babička z matčiny strany, která si ji společně se svým mužem vzala pod svá ochranná křídla. Vychovala ji jako vlastní tak, že se ze Seely pomalu stávala hodná, laskavá a dosti chytrá dívka.
Jakmile byla ve věku, kdy dokázala už rozumět spoustu věcem, začalo ji docházet, že babičce s dědečkem to dohromady moc neklape. Vždycky stála při jejich hádce schovaná za dveřmi a tiše poslouchala o čem se baví. Sic nerozuměla všemu, dozvěděla se, že dědeček byl upír a babička bílá čarodějka. Podivný to vztah, což ? Vraťme se ale k příběhu.
Dědeček byl poměrně úspěšný doktor, ačkoliv byl upír a babičku si vzal z lásky. Jejich hádky byly postaveny na tom, že chtěl babičku přeměnit na upírku, aby mohla žít dlouho s ním, ale ona odmítala. Každou chvíli jeho nabídku odmítala se slovy, že je ještě brzy. Dědeček byl už ale tak zoufalý a zaslepen nesmrtelným životem, že se s babičkou pohádal doslova do krve. Mezitím, co se hádali, se celý vzteklý zakousl do jejího hrdla a zabil ji. Před zraky malé Seely, která viděla svou milující náhradní maminku ležet bezvládně na zemi.Uběhlo pár dní a Seely se přiznala, co viděla. Společně se svým dědou se dohodla, že o tom bude mlčet, když ji bude kupovat vše, na co si ukáže. A muž tak opravdu dělal. Koupil dívce vše, co si kdy přála, ale když se začala vyvíjet v dospělejší dívku, porušil svůj vlastní slib a začal svou žízeň ukájet na mladém těle. Nadarmo ho Seely prosila, aby přestal, aby ji nechal na pokoji.. Slibovala, že to nikomu neřekne, ale marně. Z ukájení se na její sladké krvi se stala jeho obsese a k ní se začal vytvářet i přirozený mužský chtíč. Její tělo bylo ale příliš slabé a trpělo nedostatkem krve. Stařec na jejím těle začal provádět různé experimenty, které si podrobně zapisoval do tlustých deníků skladovaných v těch nejvyšších policích. Seely se snažila vždy bránit, prosit, snažit se utéct, ale nikdy jí nic nepomohlo.. Nikdy ji nedal volnost. Zneužíval ji pro své choutky, uspokojení, experimenty a krev.
Jednoho dne Seely oznámil, že se musí vydat na dlouhou služební cestu a ona toho ihned využila. Jakmile se jí ztratil z očí kočár s koňmi, sebrala si své nejdůležitější věci, naházela všechny jeho zvrhlé deníky na jedno místo a pak to zapálila. Nechala hořet místo, místnost a pak celý jejich dům. Stála před tím obrovským požárem a pozorovala, jak vše hoří.. Jak oheň pálí její minulost.. Vzpomněla si o co všechno v tomhle domě přišla.. City, nevinnost, dětství.. rodina. Všechno jí to vyklouzlo z rukou a ona se vydala pryč. Chtěla utéct od místa, kde bylo svazováno její tělo i mysl bolestnými vzpomínkami. Jednoduše odešla, co nejdále a doteď se snaží zapomenout na vše, co hrozného se ji v životě stalo. Stále ji ale bloudí hlavou pár hrůzných myšlenek.. Kde je její děd ? Snaží se ji najít ? Co se stane.. jestli ji najde ?