Roofus Gaucho
Cílem moci je moc.
Rasa: člověk
Věk: 23 let
Náboženství: Spiritualismus
Povolání: šlechtic
Bydliště: zatím žádné
Hotovost
15 zlatých
Body štěstí
130
Výcvik
Mnich A (1/6)
Zvláštní schopnosti
Žádné
Herní výhoda
Žádná
Inventář (9/15)
Čutora
Celta
Lucerna
Nůž
Křesadlo
Křišťál
Zdobený tesák
Hrudní plát
Spona na plášť s velkým drahým kamenem
Doprava (0/1)
Zvířecí doprovod (0/2)
Popis
I přes středně vysokou, spíše šlachovitou postavu s mladickými rysy mu honosné oblečení a zdobená zbraň u pasu dokáže vydobýt dostatečný respekt před muži, to zbývající pak jejich ženy. Dlouhé, blonďaté, vždy pečlivě umyté a učesané vlasy, a udržovaný vous společně s lišáckým úsměvem a blankytně modrýma očima dokážou podlomit kolena kdejaké dívce.
Na těle různě rozmístěny pihy a mateřská znaménka.
Charakter
Povaha mladého šlechtice je taková, jaká by se od člověka jeho postavení dala čekat..a přesto trošku jiná. Dalo by se říct, že trpí komplexem méněcennosti a přesto to není úplně správné. Je si plně vědom svého přirozeného šarmu i postavení, které mu získává mnohé benefity. Avšak i přes všechno pozlátko, nebo snad právě proto, cítí, že jeho život postrádá jakýkoliv vyšší smysl. Moc, síla a víra jsou heslo, které do něj tlačí od malička a on se snaží dělat všechno proto, aby ho naplnil. Přesto mu to v porovnání s jeho sourozenci, vzdálenými i blízkými, nepřipadá dostatečné. Chvíle plesání a zpěvu střídají pocity méněcennosti, házení s věcmi a obracení se ke Svatému duchu o radu. Ještě nikdy se však necítil, že by nějakou opravdu dostal. (Vzhledem k tomu, že se stále vyvíjí se zbytek nechá na později)
Minulost
Tento fakt ho doprovází celý život a byť není prvním z prvních (první syn prvního syna prvního syna..) ale jen další z dlouhé řady těch, kteří se narodili příliš pozdě a přežili aspoň do věku plnoletosti, snaží se dodržovat trojici ctností svého rodu lépe jak mnozí před ním i po něm.
Díky příslušnosti k jednomu z nejmocnějších rodů Famyoku má i přes své, v rámci rodu, nevýhodné postavení téměř neomezený přístup k penězům a díky čistokrevnosti (není bastard) i mizivé naděje na pomyslný rodový trůn stejně tak jako dobrého učitele. Ano, mladý Roofus je vzdělaný a pohledný muž z bohatého rodu, není tedy divu, že o případné zájmy jeho tužeb neměl nikdy nouzi. Blahobyt se na něm však podepsal, stejně jako na spoustě dalších. Místo ke svému učiteli běhal jako mladý za děvčaty, popíjel s kumpány U rozbitého džbánu a protože, byť člen rodu, byl nepříliš známý širší společností, užíval si těchto kratochvil pod rouškou boháčovy anonymity do sytosti. Jeho učitel se mu snažil milionkráte vysvětlit, že pokud chce jednou dosáhnout výš, než je reálně předurčen, bude muset o to víc dřít. Že to byl moudrý učitel a Roofus v rauši mladického opojení přeci jen nějaké ty zbytečky rozumu a povinnosti k rodnému Erbu sesbíral, dal na jeho rady aspoň v ty dny, kdy neměl ráno bolehlav nebo vedle sebe prsatou selku.
A tak, když se přiblížily jeho dvacáté třetí narozeniny, dostal mladý Roofus, vzdělaný v psaní, čtení i počítání, šermu, diplomacii i teologii možnost předvést své schopnosti a zkusit se přihlásit na turnaj. Tento je však přeci jen v něčem zvláštní. Jedná se zde o nábor ke králově elitním jednotkám. Dle šeptand obdařených magickou silou, v zářivém brnění, chránící v nejtemnějších hodinkách ubohý lid před stvůrami Famyoku. Jak moc jsou tato slova pravdivá a zda bude Roofus schopný svou životní zkoušku ustát ukáže snad už jen čas.