Rinali Shira Dorran

Nikdy nikomu nedluž

Rasa: člověk
Věk: 18 let
Náboženství: Ateismus
Povolání: zatím žádné
Bydliště: zatím žádné

Hotovost
15 zlatých
Body štěstí
110

Výcvik

Zvláštní schopnosti
zatím žádné

Herní výhoda
žádná

Inventář (8/10)
Čutora
Celta
Lucerna
Nůž
Křesadlo
Meč
Kapesní stopař (1/2) -Shael Ino Dorran
Motýlci

Doprava (0/1)

Zvířecí doprovod (0/2)

Popis

Mladá dívka, která na první pohled nezaujme, má šedostříbrné vlasy. Vlasy má dlouhé po ramena, avšak většinou je nosí sepnuté buď modrou nebo červenou mašlí. Jde poznat, že se stříhá sama, zvláště podle toho, jak si sestříhala ofinu. Jelikož sebou nosí jen malý nožík pro osobní potřebu, je to jediný způsob, jak si upravit vlasy, bohužel zkrátila více předních vlasů, takže vypadá, jako by měla vlasy dlouhé po krk. Samozřejmě nosí s sebou i meč, ale ten si nechce tupit.
Oči má zeleno-modré, v průběhu roku jí mění odstíny a občas jsou skoro až černé. Nosí černý plášť sepnutý znakem válečného znaku z cizí země a na oblečení nosí kožené brnění, speciálně upravené, aby to z ní dělalo ohebnějšího a mrštnějšího bojovníka.
Výška 185cm /váha 65kg. Má jizvu, která začíná na méně funkční dlani a končí u lokte. Jedno oko má tmavší, přičemž při ,,záchvatech,, může mít obě oči hodně tmavé až černé.Chce se teprve nechat tetovat.

Zvláštnosti

Nedává dobře stres. Když je toho na ní moc, rozdejchává to a občas mívá i záchvaty. Pokud jde o zvířenu, pod se něčeho bojí a má po ruce meč, automaticky to probodá a nepřestane, dokud se nevzpamatuje z šoku.

V ten den, co se měla stát obětí se jí rozvinula schizofrenie - kdy si její druhá část říká Sarai, je daleko agresivnější a nedává najevo emoce, částečně se stává jejím opakem, rozpoznat jdou díky mašli.
Rin - modrá mašle, oči má světlejší , Sarai - červená mašle a tmavé oči

Charakter

Snaží se co nejlépe zapadnout do svého okolí, nebýti výrazná a v případě vyšších vrstev mluviti s úctou. Mluví s lidmi na úrovni. Přesto může někomu připadat povýšená, či arogantní. Nesnáší lži, kdyby musela lhát, radši bude mlčet. Jelikož neměla dobré zkušenosti s kamarádkami, nevěří ženám a zatím si nedokázala vytvořit s žádnou dívkou přátelský vztah. Neumí to s dětmi, dětem se straní, vypadá to, jako kdyby se u ní vůbec nevyvinul mateřský pud a kdyby se měla starat o nějaké děti, uteče. Ráda by se stala nejlepší bojovnicí a ochránkyní někoho z vyšších vrstev. Nesnáší rituální čarodějky a nevěří ani upírům, není to však taková nenávist, aby jí to vykolejilo a rovnou na dotyčnou postavu zaútočila. Je docela dobrý taktik, pokud jde o vztahy, občas to vypadá, jako kdyby byla manipulátor. Avšak není taková, aby si něco ,,vytaktizovala,, a nijak se za to neodvděčila, nechce totiž nikomu dlužit. Neumí střílet, protože nemá dobrou mušku, natož soustředění. Jde jí však boj z blízka, díky jejímu docela dobrému sluchu a zraku, zato nos má skoro nepoužitelný - po většinu roku skoro nic necítí.

Minulost

Nejsem odtud. První věc, co si pamatuji, bylo, když mi byly 4 roky. Otevřela jsem oči, a můj o čtyři roky starší bratr mě stáhl pod postel. Byla jsem v sirotčinci a svítil měsíček. Byl úplněk a bratr mě umlčel pohledem. "Budeme si hrát na schovávanou," pošeptal mi. Kolem našeho pokoje ( kde nás bylo 10 dětí do 9 let), prošlo několik lidí. Rituální čarodějky naší vesnice dělali nábor - to jsem se později dozvěděla od bratra, ale musela jsem mu slíbit, že už se více nebudu pídit po pravdě.. Nejsou jako ty vaše, potřebovali nevinnou duši, kterou by obětovali bohu, v kterého zrovna tento klan věřil. Jeden z rituálních čarodějů se však u našeho pokoje zastavil a vešel dovnitř. Procházel potichu, našlapoval jako kočka na lovu, což bylo skoro neslyšné. Kýchla jsem a najednou cítím, jak mě někdo vzal za límeček mojí košile. Slyším, jak se k zemi skládá tělo. Omámil bratra a mě zacpal pusu, abych nemohla křičet o pomoc. Dále už jen vím, jak jsem připoutaná ke kameni a přede mnou nějací dospělí tančí kolem ohně, zatímco na straně připravují obětní oltář. Moje medové zlatavé vlasy začaly bělat, magie se do mě vpíjela, prohlodávala se mě tělem a ne a ne pustit. Jako kdybych se propadala v písku, s každým pohybem mě to získávalo víc a víc. A pak si jen pamatuji, že byla tma.
O pár dní později jsem se probudila, myslela jsem si, že jsem mrtvá. Moje vlasy zůstaly šedivé, ruka, která byla připoutaná ke kameni byla zavázaná a bolela, jako kdyby mi někdo rozdrtil všechny kousky. Pamatuji si, že dalších pár let jsem i s bratrem strávila u bílé čarodějky. To, jak jsem se tam objevila a jak se tam objevil bratr, jsem se nikdy neptala, chtěla jsem na tento okamžik zapomenout, ale i tak mi to nedala a rozhodla jsem se, že se stanu bojovníkem svého lidu a nenechám už žádné dítě, aby si muselo prožít to, co já a můj bratr. Bohužel, po odchodu na výcvik byla její vesnice srovnána se zemí , a tak se s bratrem rozhodli, toulat se světem. Nemohli se ani pořádně rozloučit s s jedinou ženou, která se ně starala.