Princezna Leoryn I.
Je těžké tančit podle dvora a do toho vést vlastní život.
Rasa: člověk
Věk: 22 let
Náboženství: Quentismus
Povolání: korunní princezna
Bydliště: zámek Lithea
Hotovost
15 zlatých
Body štěstí
141
Výcvik
Zvláštní schopnosti
Žádné
Herní výhoda
Žádná
Inventář (11/15)
Čutora
Celta
Lucerna
Nůž
Křesadlo
Náhrdelník - Princezně se vždy na řetízku houpalo pět kapek se smaragdy, které symbolizovaly rodinu. Po smrti matky má již jen čtyři kapky.
Sedlo na koně
Krmný vak
Pytel ovsa pro koně
Odolnost
Rapír
- Náhrdelník s příveškem ve tvaru čtyřlístku, který má ibčas tendenci ořivodit štěstí
- Mluvící meč jménem Runghidil Vi Ruprecht Demo Rig Hundawill un Vivalde Kuchnabrh Agarisom
Kapesní stopař (1/2) - Raven
Doprava (0/1)
Zvířecí doprovod (2/2)
- Lucielle - Berberská klisna. Vraník se světlým čumákem a bílou pravou zadní spěnkou. Nesnese na svých zádech muže. Vždy perfektně vyhřebelcovaná. Ačkoliv by se mohlo zdát že princezna bude jezdit spíše na bílém koni, vypadají, jakoby k sobě patřily.
- Rosa van Enteer - Polární liška s jantarovýma očima. Je to jediná živá bytost, kterou si pustí do postele - a to včetně rodiny, protože její postel je něco, čeho se nesmí krom služek dotknout živá duše.
Popis
Všichni, kteří princeznu potkali, mluví o její kráse. Hlavně o očích, které jsou schopné umlčet kdejaký svár. Své čokoládové vlasy většinou nosí Leoryn rozpuštěné, hlavně pokud přijede na královský hrad návštěva. Možná za to může její tmavší pokožka a nebo právě její pohled, ale ke zbytku rodiny se nijak nehodí. Nezdědila matčiny jemné rysy a podobá se spíš na otce než na ni.
Ráda se obléká do zelené a modré barvy protože má ten pocit, že jí prostě sedne. A pokud nesedí na koni, většinou je právě v šatech ale spíš jednoduchých. Raději je doplňuje šperky než aby vypadaly extrémně honosně. Vyznává heslo 'všeho s mírou' a k jejímu šatníku se to dobře hodí. Přeci jen, když to přeženete, vypadá to hrozně.
Ráda se obléká do zelené a modré barvy protože má ten pocit, že jí prostě sedne. A pokud nesedí na koni, většinou je právě v šatech ale spíš jednoduchých. Raději je doplňuje šperky než aby vypadaly extrémně honosně. Vyznává heslo 'všeho s mírou' a k jejímu šatníku se to dobře hodí. Přeci jen, když to přeženete, vypadá to hrozně.
Leoryn má kůži téměř bez poskvrnky a její šedivomodré oči často hledí ostatním až do duše - aspoň tak se to říká. Taky se tvrdí, že má drobnou jizvičku pod spodním rtem, ale jak již bylo řečeno - tvrdí se to. Není dost odvážných mužů či žen , co by se přiblížili dost na to, aby to opravdu potvrdili.
Většinou nosí někde na těle drobný váček, jehož obsah se smrskl na jednu jedinou lahvičku. Většinou je váček schovaný pod šatstvem, ale někdy jej nosí na očích. Zvláštnosti
Je ironií že princezna umí jezdit na koni, ale pokud ji hodíte do jezera, s největší pravděpodobností se utopí - plavat neumí, nikdo ji to nikdy neučil. Po smrti matky se taky obává uzavřených prostor a neustále těká pohledem po dveřích pokud místnost nezná. Zkrátka hledá únikový východ.
Charakter
Začneme poněkud jinak. Nejdřív se podíváme na Leoryn jako na ženu, dívku. Cílevědomá a drzá holka, která má ráda převahu. Má ve svém životě vztyčený jeden jasně zářící cíl. Leoryn prostě nechce být dalším životem z mnoha, nevýjimečná, lehko zapomenutelná. Vždy se chtěla nějakým způsobem zapsat a dostat po vědomí všech, kteří podle ní za to stáli. Všechno co dělá si vždy velmi dlouho a pečlivě rozmýšlí. I když ne vždy zodpoví na otázku proč onu věc udělala, věřte, že vždy má svůj důvod.
V boha tato žena věří spíš z nutnosti než z jiných důvodů. Líbí se jí ale že se k němu může modlit když si něco opravdu přeje. A nejspíš to nebude jen její modrou krví že jí zatím vše nepokrytě vychází.
V boha tato žena věří spíš z nutnosti než z jiných důvodů. Líbí se jí ale že se k němu může modlit když si něco opravdu přeje. A nejspíš to nebude jen její modrou krví že jí zatím vše nepokrytě vychází.
Nikdy se jí nedařilo zapadnout do nějakých kolektivů. Krásná a šarmantní, taková vždy byla ve společnosti. Sama ale o moc jiná než Anna. Přála si, aby se zalíbila a aby byla zajímavá a dost dobrá pro otce - kterého miluje a dost dobrá pro něj byla celý svůj život.
Co stojí za zmínku je jistě to, že Leoryn naprosto fascinuje nadpřirozeno. Ne stejně jako její sestru, ale ráda se dozvídá nové věci o světě vlkodlaků a bílých čarodějek. Jejím snem je také navštívit elfí vesnici v Noypře. Ráda by se setkala i se zdejší smečkou, nebo alespoň s jejím alfou. A bílých mágů je blízko dost. Každopádně je na vědomosti jako houba. Všechno vsakuje a odmítá vypustit. Nejde o to že by snad až tak prahla po dovednostech, ale má ráda fakty a když toho ví víc než její společnost. Přijde si pak... jak to říct, lépe připravená? Ve společnosti se ale své znalosti snaží nedávat najevo.
Nyní se můžeme podívat na Leoryn jako princeznu. Když řeknete 'rozmazlená princezna' rozhodně se vám vybaví právě tato slečna. A ona skutečně rozmazlená je. Když něco chce, nebojí se to vydupat. Nebo to tak alespoň bývalo. S věkem se samozřejmě změnila. Přeci jen v její dvaceti dvou letech už má na království a na své potřeby poněkud jiný náhled. Pokud ale něco prostě chce, chce a chce, pořád nemá problém si zajít za papá a vyprosit to od něj. Ryn, jak jí občas říká otec, je princezna, která vás upoutá na první i druhý pohled. Sečtělá, krásná a inteligentní. A se svým názorem na vše. Má problém přiznat porážku, co se týče argumentů a taky nosí tak trochu nos nahoru. Spíš za to může pochlebování všech okolo než že by si o sobě vždy myslela něco víc. I když... kdo ví jak je tomu momentálně.
Oba dva své sourozence nemá příliš v oblibě. Spíš je přechází jako otravné spolubydlící - alespoň to ona sama tvrdí. Ve skutečnosti pro ni rodina znamená mnoho a 'spolčení' jejího bratra a sestry bere jako hlubokou zradu. Proto i tak často utíkala za otcem a nebo matkou pro vlídné slovo nebo přátelský rozhovor. Před těmi nemusela nikdy nic předstírat - před bratrem a sestrou ano. Vždycky si musela hrát na dokonalou, čímž zastiňovala sestru a po bratrově aférce s upíry musela začít přebírat zodpovědnost za víc věcí, protože se z ní stala potenciální vládkyně. Čímž se zhoršil její vztah s bratrem - alespoň z její strany.
Nelze říct, že by Ryn nechtěla vládnout. Cílevědomá a zodpovědná je na to dost a dost. Problém je ale v tom že si nerada připouští chyby a i kdyby nějakou udělala, jela by dál a neohlížela se na ni. A to by mohlo znamenat v některých případech velké problémy. Navíc je velmi nekompromisní a dělala by přesně to, co by ona sama považovala za nejlepší. Ne že by to nedělala už teď. Pokud to, co děláte, nepovažuje za nejlepší variantu, rozhodně vám to na plnou hubu řekne a pokud není ve společnosti... je ochotna se s vámi i pohádat jen kvůli vlastní výhře a dobrému pocitu. I kdyby neměla pravdu.
Co se týče cizích názorů, často s nimi nesouhlasí a pouští je jedním uchem dovnitř a druhým ven. A rozhodně nepatří k těm co jsou schopní skrývat emoce za rouškou. Ve společnosti se prakticky ovládá ale jakmile je sama zuřivost, nadšení, smutek, všechno poznáte jako v otevřené knize. Leoryn se nerada otvírá komukoliv cizímu. Ale pokud už to udělá, stojí to za to. Protože to, co pro vás může udělat a nebo vám říct, to občas opravdu stojí za to se jí pokusit zalíbit. Je to dost dobrá odměna za vás čas.
Minulost
Leoryn se narodila jako každé normální děcko s modrou krví. Řvala, vřískala, rovnou si ji převzala chůva a starali se o ni. Byla druhorozená, takže by se mohlo zdát, že o ni bude menší péče než o bratra - to se ale nestalo. Zatímco z prince byl vychováván panovník, z princezny se měla stát hrdá, krásná a vlídná žena, která jednou pojme za muže nějakého prince. A nejlépe potom spojí krví dvě království. Tak to alespoň bylo zamýšleno. Jenže všichni v malé princezně viděli křehkou květinku a začali ji rozmazlovat. A tak, když se bratr učil šerm, ona se učila vyšívat všelijaké vzory a u toho zobala různé exotické ovoce a sladkosti, které jí daroval otec a nebo matka. Vyšívání vždy měla ráda, protože mohla své myšlenky přenést na látku. Nebo naopak vyšívat a přemýšlet nad něčím naprosto jiným a své myšlenky skrýt.
Její život nebyl nijak zajímavý, za to byl příjemný a pohodlný. Už od momentu, kdy poprvé uviděla lišku a uprosila si otce o hračku, co vypadá jako liška, všechno směřovalo k momentu, kdy dostala lišku živou. A takhle to bylo se vším. Nejdřív si dala nižší cíl a následně nároky zvýšila. A vycházelo to. Vždyť proč jí nedovolit o něco víc? Aby ji ale otec naučil jezdit? O to musela škemrat dlouho a vytrvale, naštěstí se ale dostavil ten uspokojující pocit, kdy se rozhodl, že to přeci jen udělá. Několikrát doprovázela bratra na lovu jen proto, že se chtěla projet. A muži jsou soutěživější před hezkou ženou - Leoryn si hlavně jejich pozornost vždy užívala.
Muže si obmotávala okolo prstu opravdu od malička a přesto nikdy s žádným neměla ani přátelský vztah. Přátele si vlastně nedělala nikdy a její matku to trápilo. Proto jí ke dvacátým narozeninám darovala klisnu Lucielle. Stejně jako její sestra tedy nyní měla Berberskou klisnu - nikdy to neřekla nahlas, ale na vlastního koně její sestry vždy žárlila a matka to zjevně pochopila.
Asi rok na to si nechala Ryn vyrobit náhrdelník s granátovými kapkami. Jen matka věděla, co představuje. A když ji poté rozsápal upír, Leoryn osaměla. Prvních pár dní se modlila za bezpečný návrat bratra, a pak nezůstalo nic víc než samota. Stejně jako matku jí nejlepší, a jedinou, přítelkyni sebrala již dávno smrt a otec se spíše zahleděl do správy svého království - nebo se mu možná Leoryn vyhýbala, protože nedokázala vystát jeho pohled.
A tak se pro ni domov stal vězením a její život se začal hroutit jako domeček z karet. Zvlášť tehdy když Kailu prohlásil, že za své vlády nebude tolerovat vlkodlaky. A když byl dočasně odvolán z postu nástupce a na tento post byla dosazena Ryn, její život se ještě víc komplikoval. Musela se začít učit věci co se bratr učil od narození a řekněme si pravdu, to jednoho solidně vyčerpá.
Ačkoliv se stále jedná o tu cílevědomou a šarmantní princeznu, Leoryn je momentálně unavená z života na zámku a ze společnosti dvorních dam a šlechty. Dala by cokoliv za rozptýlení. Doopravdy cokoliv.
Její život nebyl nijak zajímavý, za to byl příjemný a pohodlný. Už od momentu, kdy poprvé uviděla lišku a uprosila si otce o hračku, co vypadá jako liška, všechno směřovalo k momentu, kdy dostala lišku živou. A takhle to bylo se vším. Nejdřív si dala nižší cíl a následně nároky zvýšila. A vycházelo to. Vždyť proč jí nedovolit o něco víc? Aby ji ale otec naučil jezdit? O to musela škemrat dlouho a vytrvale, naštěstí se ale dostavil ten uspokojující pocit, kdy se rozhodl, že to přeci jen udělá. Několikrát doprovázela bratra na lovu jen proto, že se chtěla projet. A muži jsou soutěživější před hezkou ženou - Leoryn si hlavně jejich pozornost vždy užívala.
Muže si obmotávala okolo prstu opravdu od malička a přesto nikdy s žádným neměla ani přátelský vztah. Přátele si vlastně nedělala nikdy a její matku to trápilo. Proto jí ke dvacátým narozeninám darovala klisnu Lucielle. Stejně jako její sestra tedy nyní měla Berberskou klisnu - nikdy to neřekla nahlas, ale na vlastního koně její sestry vždy žárlila a matka to zjevně pochopila.
Asi rok na to si nechala Ryn vyrobit náhrdelník s granátovými kapkami. Jen matka věděla, co představuje. A když ji poté rozsápal upír, Leoryn osaměla. Prvních pár dní se modlila za bezpečný návrat bratra, a pak nezůstalo nic víc než samota. Stejně jako matku jí nejlepší, a jedinou, přítelkyni sebrala již dávno smrt a otec se spíše zahleděl do správy svého království - nebo se mu možná Leoryn vyhýbala, protože nedokázala vystát jeho pohled.
A tak se pro ni domov stal vězením a její život se začal hroutit jako domeček z karet. Zvlášť tehdy když Kailu prohlásil, že za své vlády nebude tolerovat vlkodlaky. A když byl dočasně odvolán z postu nástupce a na tento post byla dosazena Ryn, její život se ještě víc komplikoval. Musela se začít učit věci co se bratr učil od narození a řekněme si pravdu, to jednoho solidně vyčerpá.
Ačkoliv se stále jedná o tu cílevědomou a šarmantní princeznu, Leoryn je momentálně unavená z života na zámku a ze společnosti dvorních dam a šlechty. Dala by cokoliv za rozptýlení. Doopravdy cokoliv.