Princezna Anna I.
Dokud se lev nenaučí psát, každý příběh bude oslavovat lovce.
Rasa: Člověk
Věk: 17 let
Náboženství: Ateismus
Povolání: Princezna
Bydliště: Zámek Lithea
Hotovost
26 zlatých
Body štěstí
194
Výcvik
Zvláštní schopnosti
žádné
žádná
Inventář (12/20)
Deník
Krmivo pro mývala
Malá hračka pro mazlíčka
Diadém
Medailon na řetízku po mamince
Prstýnek s perličkou
Psací potřeby
Brož se znakem královské pečetě
Sedlo na koně
Krmný vak
Pytel ovsa pro koně
Kapesní stopař (1/2) - Král Ailmar
Kostým fénixe (oblek pošitý žlutými a rudými pery + obličejová maska)
Doprava (0/1)
Zvířecí doprovod (2/2)
Mývalka Costia
Berberský kůň - klisna - 9 let
Charakter
Anna je introvertní typ. Je spíše realista, ale sama se snaží brát věci optimisticky. Má ráda samotu, se společností svých myšlenek. Je inteligentní a emočně poměrně vyspělá. K ostatním si hledá důvěru velmi těžko. Neudělá skoro krok bez její mývalí samičky jménem Costia. Láska ke zvířatům jaksi nahradila lásku k lidem. Proto je také vegetariánkou. I přes její ne moc lehké vztahy k lidem má ale Anna nesmírně romantickou duši. Na zámku ji však většinou nezahlédnete s úsměvem. Vždy byla taková černá ovce rodiny. To také pohání její vášeň k cestování, knihám, snům, esoterice, okultismu.. prostě ke všemu, co člověka odnese do jeho vlastního světa. Chová také obrovskou vášeň pro psaní a literaturu. Je jí líto, že na ní vlastní otec není hrdý. Se sestrou moc nemluví, ale nemůže říct, že by ji neměla ráda. Prostě si k sobě nenašly cestu. Bratra má nyní z rodiny asi nejradši. Neobjasněná smrt její matky jí velmi poznamenala a doteď se přes tuto událost nepřenesla. Často jí píše dopisy aby se vyrovnala s tím, že si s ní už nemůže promluvit. Podle Anny je její máma jediný člověk, který by jí mohl kdy rozumět. Mívá noční můry a proto se po nocích někdy budí a často působí i trochu unaveně.
Minulost
Anna se narodila jako třetí dítě královské rodiny. Pro její výraznou odlišnost nemá Anna moc šťastné vzpomínky na dětství. Oba dva její o dost starší sourozenci byli mnohem více oblíbení, obzvlášť pak její sestra Leoryn, která byla oblíbenkyní snad u všech. Jako malá se snažila otci zalíbit a dělala cokoliv pro to, aby zaujala jeho pozornost. Vyzkoušela mnoho činností a učila se ještě více dovednostem, ale stejně si otcovu přízeň nezískala. Anna se tedy pomale začala smiřovat s tím, jak se věci mají a uzavírala se před ostatními, kromě své mámy. Ta pro ni byla jako hotový anděl a jediná jí brala takovou, jaká je. Aby nemusela snášet pohledy rodiny, občas se převlékala za služebnictvo a procházela se ulicemi města a sledovala lidi. Nikdy se však nevzdálila příliš daleko, věděla že to není bezpečné. Naštěstí, si většina lidí pamatovala jen její sestru. To byla snad jediná situace, kdy za to byla ráda. Nejšťastnější vzpomínka byly její třinácté narozeniny. Od své maminky dostala mývalí samičku, kterou pojmenovala Costia a ta se vždy od té doby vyskytovala po jejím boku. Královna umřela nedávno a smrt její matky Annu navždy velice silně poznamenala. Stále matce píše dopisy, které si schovává v truhlici. Pro to, aby se s ní ještě jednou mohla vidět, by dala naprosto cokoliv.