Charakter

Na jejím charakteru se nejvíce podepsala nejen úloha Strážkyně Stromu, ale i její slepota. Od mala se odkazovala na hlas lesa a propojení s přírodou jí věrně pomáhalo zastupovat její fyzický zrak. Měla problém se zařadit, jelikož si od mala zvykla na to vnímat své okolí "očima lesa", tedy skrze propojení se zvěří (faunou) a primárně flórou, tedy skrze stromy a rostliny. Tím se již v útlém věku částečně začala odcizovat od ostatních elfů. Nemá problém komunikovat s ostatními elfy, ani se vyskytovat v jejich přítomnosti, je ale velmi tichá a působí odtažitým dojmem. Z jejího výrazu i tónu hlasu je kolikrát těžké vyčíst, co si zrovna myslí. Na druhou stranu umí jednat, zjednat si respekt, ale i poradit či pouze naslouchat. Jednoduše by se dala popsat větou, že je klidná, ale zároveň nepředvídatelná jako samotný les - nabízí svou ochranou náruč, ale zároveň působí pasivním dojmem a člověk kolikrát netuší, zda se pocitu klidu v její přítomnosti oddat, nebo se obávat možného nebezpečí.

Minulost

Hlasem Stromu se stala na přelomu dětství a dospělosti, když zemřela Minakwe, předešlá strážkyně, stářím. Näheris pustil Strom jako jedinou až ke svému kmeni a ve chvíli, kdy se dotkla jeho kůry, ucítila moc, kterou Strom oplývá. Od té doby je jeho Strážkyní, Hlasem a od té doby je brána v úctě jako symbol spojující elfy s posvátným stromem. Tím se ještě o něco více pomyslně vzdálila od svých druhů, kteří k ní povětšinou vzhlíží a spíše než jako jednu z nich, ji vnímají skrze její funkci Hlasu Stromu, jejich náklonnost tedy většinou vychází spíše z jejich úcty, což ji brání chovat se k ní přirozeně, jako k ostatním elfům. Momentálně většinu času tráví v blízkosti Stromu nebo ve vesnici, kde vykonává funkci léčitelky. Bydlí mimo elfí vesnici, konkrétně v posvátné části lesa, kde se nachází i Strom poznání. Někteří v minulosti brali její slepotu jako důvod k litování, jiní k odtažitosti, většina ale v její přítomnosti o její slepotě nemluvila, ať už se k ní stavili jakkoli. Näheris ale vždy byla schopná podle jejich tónu hlasu rozeznat, jak se k ní staví. Zda jí pro její "prokletí" opovrhují, nebo zda s ní soucítí a mají pro její postižení pochopení. Stejně jako je jí propojení s přírodou její hlavní oporou při orientaci v prostoru, tak její sluch je prostředkem porozumění a orientování se v druhých osobách.