Morfin
Všechno je jednou poprvé.
Rasa: rituální mág
Věk: 20 let
Náboženství: Ateismus
Povolání: Rituální Arcimág
Bydliště: Dům Vycházejícího slunce
Druh: Voodoo
Hotovost
45 zlatých
Body štěstí
336
Výcvik
Cesta ovládání (6/6)
Cesta nákazy (6/6)
Cesta sebepoznání (7/7)
Cesta vyvolávání (7/7)
Cesta iluzí (1/4)
Zvláštní schopnosti
žádné
Herní výhoda
žádná
Inventář (10/10)+2
- Čutora
- Celta
- Lucerna
- Nůž
- Křesadlo
- Cestovní brašna
- Příručky
- Naete
- Úzká dýka se zdobením postříbřená
- Šňůrkový náramek s váčky na voodoo talismany
- kůra černého stromu
Doprava (0/1)
Zvířecí doprovod (0/2)
Popis
Na pohled vysoký černovlásek s nezdravě bledou pletí a podivuhodně dlouhými končetinami. Jeho vyhublost ještě více zvýrazňují kosti, které se mu patrně rýsují pod kůží. Vlasy udržuje krátké s pramínky spadajícími do čela, aby tak vynikl obličej. Ten má úzký a i na něm jsou patrné vystouplé kosti, přesněji líce a čelist jsou o něco výraznější než je obvyklé. Na rozdíl od těla mu to však propůjčuje mladistvě vypadající vzhled. Ale skutečná dominanta jeho obličeje jsou oči. Víčka jsou lehce zarudlá, díky čemuž se může za normálních okolností zdát unaveně, ale většinu lidí zaujme spíš pohled, kterým se na ostatní dívá. Jako kdyby koukal přímo do nitra člověka, čímž vytváří dost znepokojivý dojem. Zbytek obličeje tento dojem dokončuje. Pečlivě tvarované obočí, nepatrně prohnutý nos se zakulacenou špičkou, výraznější "srdíčko" nad rty a samotné rty, které vypadají jako kdyby patřili na sochu nějakého starého boha. Právě pro nedostatek nedokonalostí působí jeho obličej, v kombinaci s tím zvláštním pohledem, tak znepokojivě.
Zvláštnosti
Táhlé jizvy v oblasti zad, piercing v obou bradavkách
Šatník
Bílá lněná halena se zavazováním na tkanice, Cestovní kalhoty z jelení kůže, Vysoké cestovní boty z tuhé kůže, Kabátec z jelení kůže, Brož z lidských zubů
Charakter
Morfinova povaha je chaotická. Dokáže během sekund přejít z tichého pozorovatele na šarmantního společníka. Ze stavů beznadějné deprese do téměř manického pobavení.
Podobné stavy, se však objevují vzácněji a obvykle trvá podobný přechod o něco déle než pouhé sekundy. Obzvlášť pokud nastane právě případ depresí, do kterých čas od času propadá, jelikož je pro něj skutečně složité najít něco, díky čemu by si připadal víc živě. Z jeho úhlu pohledu téměř vše postrádá smysl, a když už nějaký smysl najde, zjistí, že ho nikdo jiný nevidí. Což prohlubuje jeho pocity osamocení. Leč by to sám nepřiznal, jelikož je hrdý individualista.
Avšak když se opravdu cítí živě, vychází najevo jeho pravá rozpustilá povaha. Například rád pozoruje ostatní. Pozoruje jejich chování, jejich názory, jejich charakter, jejich emoce, zkrátka vše čemu přisuzuje důležitost. Podle toho, co vypozoruje, určuje vzorce chování. Poté přichází chvíle na větší zábavu. Neskutečně ho totiž baví přimět lidi zpochybňovat vlastní názory a moralitu. Pořádně zatřást s jejich světem a pozorovat jak se chvěje v základech. Přesně proto se také obklopuje lidmi, kteří dokáží nebo se alespoň snaží to provést s ním samotným. Protože miluje výzvy a nejlépe se přece hraje s jinými hráči. Jinými slovy se občas chová jako přerostlé, vysoce inteligentní dítě, které nezná hranic a jehož hřištěm je celý svět. Leč i otrlejší povahy se možná zaleknou, když se baví až moc. Můžou pak vylézt najevo temnější charakterové rysy co dřímají uvnitř něj.
Jak by se dalo od takové osoby očekávat, bytostně nenávidí autority. Kdokoliv kdo se nad ním bude snažit převzít kontrolu vyslouží si od něj opovržení. Pokud se bude snažit déle pravděpodobně v něm vyvolá i hněv.
Podobné stavy, se však objevují vzácněji a obvykle trvá podobný přechod o něco déle než pouhé sekundy. Obzvlášť pokud nastane právě případ depresí, do kterých čas od času propadá, jelikož je pro něj skutečně složité najít něco, díky čemu by si připadal víc živě. Z jeho úhlu pohledu téměř vše postrádá smysl, a když už nějaký smysl najde, zjistí, že ho nikdo jiný nevidí. Což prohlubuje jeho pocity osamocení. Leč by to sám nepřiznal, jelikož je hrdý individualista.
Avšak když se opravdu cítí živě, vychází najevo jeho pravá rozpustilá povaha. Například rád pozoruje ostatní. Pozoruje jejich chování, jejich názory, jejich charakter, jejich emoce, zkrátka vše čemu přisuzuje důležitost. Podle toho, co vypozoruje, určuje vzorce chování. Poté přichází chvíle na větší zábavu. Neskutečně ho totiž baví přimět lidi zpochybňovat vlastní názory a moralitu. Pořádně zatřást s jejich světem a pozorovat jak se chvěje v základech. Přesně proto se také obklopuje lidmi, kteří dokáží nebo se alespoň snaží to provést s ním samotným. Protože miluje výzvy a nejlépe se přece hraje s jinými hráči. Jinými slovy se občas chová jako přerostlé, vysoce inteligentní dítě, které nezná hranic a jehož hřištěm je celý svět. Leč i otrlejší povahy se možná zaleknou, když se baví až moc. Můžou pak vylézt najevo temnější charakterové rysy co dřímají uvnitř něj.
Jak by se dalo od takové osoby očekávat, bytostně nenávidí autority. Kdokoliv kdo se nad ním bude snažit převzít kontrolu vyslouží si od něj opovržení. Pokud se bude snažit déle pravděpodobně v něm vyvolá i hněv.
Minulost
Narodil se ve Faymoku, slabomyslným potomkům lidských vyhnanců. Byli chudí, nevzdělaní, a tak vcelku brzo padli za oběť kultu osobnosti pomateného čaroděje. Pro ně byl kult ideálním místem, řídil jak se mají oblékat, jak se chovat, jak myslet. Pro malého Morfina byl peklem. Už jako malý chtěl být svým vlastním pánem. Dělat, co se mu zlíbí, myslet sám za sebe a nezodpovídat se nikomu, rozhodně ne nějakému egocentrickému čaroději. Naneštěstí pro něj jeho vzpurnost neprošla nepovšimnuta, a tak s každým porušením řádu přišel trest. Zprvu byly snesitelné, ale čím víc rostl stávaly se čím dál méně únosnějšími. Zprvu se snažil rodiče přesvědčit, aby otevřeli oči a chvilkami se mu to až podivuhodně dařilo, ale vždy, když už si myslel, že se k nim dostal, ucukli.
Jednoho večera po obzvlášť tvrdém trestu, měl už všeho dost. Bublal v něm vztek, na čaroděje a jeho patetický kult, na rodiče a jejich tupost a na sebe samotného, že to tak dlouho snášel. Zabalil si dost věcí na cestu a připravoval se odejít, když v tom do místnosti vtrhli jeho rodiče. Okamžitě ho začali peskovat, že nesmí odejít, že je hrozný syn, že se měl dávno poučit. V ten moment v něm vyklíčili všechny emoce, vztek, pohrdání. Jeho otec se natáhl, aby ho udeřil, když v ten moment přelil Morfina pocit osvobozující pocit, jako kdyby snad vše vybouchlo a on byl konečně volný. Moment na to Morfinův otec odlétl stranou a silně narazil do zdi. Jeho matka jen zděšeně přihlížela, paralyzovaná strachem. Morfin na nic nečekal bez ohlédnutí odešel.
Podařilo se mu dostat se do největšího města v okolí. Čtrnáctiletý chlapec, opuštěný v místě, kde pro ostatní nebyl víc než smetí. Ani na moment by však nepřiznal, že udělal chybu. Štěstěna se na něj však usmála. Hostinský v místním výčepu potřeboval pohůnka a chlapec se mu hodil. Dřel sice jako mezek, ale měl kde spát, pár mincí na občasnou útratu a mohl žít jak uzná za vhodné. Pár měsíců na to se na něj opět usmálo štěstí. Pokoj v hostinci si pronajala zvláštní skupinka mladých lidí. Od pohledu extravagantní společnost. Všichni byli oblečení v dobrém oblečení, objednávali si nejlepší pití a pokuřovali exoticky vonící tabák. Co víc, jeden z nich se neustále dožadoval, aby ho obsluhoval Morfin a několikrát se s ním snažil zapřáhnout konverzaci. Nedalo to dlouho a Morfinova zvědavost ho přemohla, odtrhl se od práce a začal se bavit s cizincem. Ke své nespokojenosti nezjistil skoro nic. Cizinec byl tajemnější než hrad Xyr a Morfin vyloudil jen, že se jmenuje Marius. Morfin pojal podezření, když ho Marius pozval na krýgl, navíc by ho to mohlo dostat do dost problémů, ale nebylo by to poprvé a ti lidé byli tak moc zajímaví. Toho večera Morfin zjistil mnoho věcí. Zaprvé to, že by se měl naučit pít, zadruhé, že když je pod obraz svolně chodí s cizí skupinou lidí do jejich pokojů, zatřetí, že ten kruh, co křídou nakreslili na zem se používá k okultismu, začtvrté, že je to banda ritualistů a konečně zapáté, že prý z něj cítí potenciál a mohl by se k nim přidat. Ještě toho večera se Morfin zúčastnil svého prvního rituálu. Příštího rána už odjížděl se svými novými přáteli, vzhůru na cesty.
Fungovalo to skvěle, cestoval a učil se všemu, co mohl. Ritualistické magii, jak si s její pomocí řádně naládovat měšec a téměř všem formám zhýralosti, jaké si jen člověk dokáže představit. Roky uběhly a Morfin byl nedílnou součástí téhle zvláštní rodiny. Ale všechno dobré musí jednou skončit. Marius přišel jednoho dne s plánem, jak získat nějaké vzácné grimoáry. Podle všeho jeden šílený čaroděj shromažďuje veškeré texty o čarodějnictví a ve své sbírce má i dost vzácné kousky. Samozřejmě to má háček a totiž, že tenhle čaroděj si vytvořil dost impozantní kult. Morfin hned věděl která bije. Bylo to perfektní, konečně se tomu čaroději může pomstít, i kdyby jen tím, že mu vyfoukne nějaké cennosti. Když dorazili zjistil, ke své nemilosti, že od časů kdy odešel se kult značně rozrostl, místo pár chatrčí už šlo mluvit o malé vesnici. Samozřejmě že si to tam nemohli jen tak nakráčet, takže počkali do noci a pak vyrazili do akce. Čarodějův dům byl samozřejmě ten největší, a tak ho nebylo vůbec těžké najít. Zkontrolovali zvenku, zda nemá nějaké speciální ochrany, ale kupodivu nenašli vůbec nic. Otevřeli pomocí jednoduchého kouzla okenici, která vedla do kuchyně. Proplížili se dovnitř a opatrně se plížili dál. Zkontrolovali několik pokojů než narazili na zamčené dveře. Opět zkontrolovali, jak moc chráněné jsou a ke svému údivu zjistili, že ani ty nejsou nijak očarované. Odemkli je a vplížili se dovnitř, skutečně šlo o knihovnu. Morfin měl z toho špatný pocit a nebyl jediný. Proč by někdo, kdo má vzácné grimoáry, je nechával tak nechráněné? Co hůř ony knihy nebyly ani nijak schované. Prostě je popadli a vraceli se. Konečně jako poslední vylézal Morfin z okna, když v tom zčista jasna, kdovíodkud se začali objevovat lidé. Pomalu je obklíčili. Nikdo ze zlodějů netušil, jak je mohli odhalit. Bylo to snad nějaké kouzlo? Věděli o nich celou dobu? Když v tom si všiml Morfin něčeho zvláštního. Tihle lidé neměli jen vidle a pochodně, viděl i kuše, meče, dýky. Solidně vypadající výbavu. Tohle byl průšvih a dost možná jejich poslední. Morfin neváhal a podobným kouzlem, jako to které podvědomě použil, když tu byl naposled, odhodil několik lidí a vytvořil tak cestu k úniku. Pak už jen všichni běželi jako o život, ne jako, oni běželi o život. Najednou Morfin uslyšel padnutí k zemi, ohlédl se a zjistil, že jeden z jeho společníků leží na zemi s šipkou v hlavě. Tohle bylo zlé, utíkal seč mohl. Marius se pokusil něco začarovat, ale dopadl stejně jako ten poslední. Morfin se ohlédl a ke svému zděšení poznal muže, co na ně pálil z kuše, jeho otec. Otočil hlavu zpátky a běžel dál. Vběhl do lesa, kde se mu nakonec podařilo je ztratit. Zbylé tři ženy, které byly s ním neměly takové štěstí. Celá jeho "rodina" mrtvá. Ironičtější bylo, že došel do stejného města, kam došel před lety a ubytoval se v hostinci, kde je všechny poznal. Život je svině.
Jednoho večera po obzvlášť tvrdém trestu, měl už všeho dost. Bublal v něm vztek, na čaroděje a jeho patetický kult, na rodiče a jejich tupost a na sebe samotného, že to tak dlouho snášel. Zabalil si dost věcí na cestu a připravoval se odejít, když v tom do místnosti vtrhli jeho rodiče. Okamžitě ho začali peskovat, že nesmí odejít, že je hrozný syn, že se měl dávno poučit. V ten moment v něm vyklíčili všechny emoce, vztek, pohrdání. Jeho otec se natáhl, aby ho udeřil, když v ten moment přelil Morfina pocit osvobozující pocit, jako kdyby snad vše vybouchlo a on byl konečně volný. Moment na to Morfinův otec odlétl stranou a silně narazil do zdi. Jeho matka jen zděšeně přihlížela, paralyzovaná strachem. Morfin na nic nečekal bez ohlédnutí odešel.
Podařilo se mu dostat se do největšího města v okolí. Čtrnáctiletý chlapec, opuštěný v místě, kde pro ostatní nebyl víc než smetí. Ani na moment by však nepřiznal, že udělal chybu. Štěstěna se na něj však usmála. Hostinský v místním výčepu potřeboval pohůnka a chlapec se mu hodil. Dřel sice jako mezek, ale měl kde spát, pár mincí na občasnou útratu a mohl žít jak uzná za vhodné. Pár měsíců na to se na něj opět usmálo štěstí. Pokoj v hostinci si pronajala zvláštní skupinka mladých lidí. Od pohledu extravagantní společnost. Všichni byli oblečení v dobrém oblečení, objednávali si nejlepší pití a pokuřovali exoticky vonící tabák. Co víc, jeden z nich se neustále dožadoval, aby ho obsluhoval Morfin a několikrát se s ním snažil zapřáhnout konverzaci. Nedalo to dlouho a Morfinova zvědavost ho přemohla, odtrhl se od práce a začal se bavit s cizincem. Ke své nespokojenosti nezjistil skoro nic. Cizinec byl tajemnější než hrad Xyr a Morfin vyloudil jen, že se jmenuje Marius. Morfin pojal podezření, když ho Marius pozval na krýgl, navíc by ho to mohlo dostat do dost problémů, ale nebylo by to poprvé a ti lidé byli tak moc zajímaví. Toho večera Morfin zjistil mnoho věcí. Zaprvé to, že by se měl naučit pít, zadruhé, že když je pod obraz svolně chodí s cizí skupinou lidí do jejich pokojů, zatřetí, že ten kruh, co křídou nakreslili na zem se používá k okultismu, začtvrté, že je to banda ritualistů a konečně zapáté, že prý z něj cítí potenciál a mohl by se k nim přidat. Ještě toho večera se Morfin zúčastnil svého prvního rituálu. Příštího rána už odjížděl se svými novými přáteli, vzhůru na cesty.
Fungovalo to skvěle, cestoval a učil se všemu, co mohl. Ritualistické magii, jak si s její pomocí řádně naládovat měšec a téměř všem formám zhýralosti, jaké si jen člověk dokáže představit. Roky uběhly a Morfin byl nedílnou součástí téhle zvláštní rodiny. Ale všechno dobré musí jednou skončit. Marius přišel jednoho dne s plánem, jak získat nějaké vzácné grimoáry. Podle všeho jeden šílený čaroděj shromažďuje veškeré texty o čarodějnictví a ve své sbírce má i dost vzácné kousky. Samozřejmě to má háček a totiž, že tenhle čaroděj si vytvořil dost impozantní kult. Morfin hned věděl která bije. Bylo to perfektní, konečně se tomu čaroději může pomstít, i kdyby jen tím, že mu vyfoukne nějaké cennosti. Když dorazili zjistil, ke své nemilosti, že od časů kdy odešel se kult značně rozrostl, místo pár chatrčí už šlo mluvit o malé vesnici. Samozřejmě že si to tam nemohli jen tak nakráčet, takže počkali do noci a pak vyrazili do akce. Čarodějův dům byl samozřejmě ten největší, a tak ho nebylo vůbec těžké najít. Zkontrolovali zvenku, zda nemá nějaké speciální ochrany, ale kupodivu nenašli vůbec nic. Otevřeli pomocí jednoduchého kouzla okenici, která vedla do kuchyně. Proplížili se dovnitř a opatrně se plížili dál. Zkontrolovali několik pokojů než narazili na zamčené dveře. Opět zkontrolovali, jak moc chráněné jsou a ke svému údivu zjistili, že ani ty nejsou nijak očarované. Odemkli je a vplížili se dovnitř, skutečně šlo o knihovnu. Morfin měl z toho špatný pocit a nebyl jediný. Proč by někdo, kdo má vzácné grimoáry, je nechával tak nechráněné? Co hůř ony knihy nebyly ani nijak schované. Prostě je popadli a vraceli se. Konečně jako poslední vylézal Morfin z okna, když v tom zčista jasna, kdovíodkud se začali objevovat lidé. Pomalu je obklíčili. Nikdo ze zlodějů netušil, jak je mohli odhalit. Bylo to snad nějaké kouzlo? Věděli o nich celou dobu? Když v tom si všiml Morfin něčeho zvláštního. Tihle lidé neměli jen vidle a pochodně, viděl i kuše, meče, dýky. Solidně vypadající výbavu. Tohle byl průšvih a dost možná jejich poslední. Morfin neváhal a podobným kouzlem, jako to které podvědomě použil, když tu byl naposled, odhodil několik lidí a vytvořil tak cestu k úniku. Pak už jen všichni běželi jako o život, ne jako, oni běželi o život. Najednou Morfin uslyšel padnutí k zemi, ohlédl se a zjistil, že jeden z jeho společníků leží na zemi s šipkou v hlavě. Tohle bylo zlé, utíkal seč mohl. Marius se pokusil něco začarovat, ale dopadl stejně jako ten poslední. Morfin se ohlédl a ke svému zděšení poznal muže, co na ně pálil z kuše, jeho otec. Otočil hlavu zpátky a běžel dál. Vběhl do lesa, kde se mu nakonec podařilo je ztratit. Zbylé tři ženy, které byly s ním neměly takové štěstí. Celá jeho "rodina" mrtvá. Ironičtější bylo, že došel do stejného města, kam došel před lety a ubytoval se v hostinci, kde je všechny poznal. Život je svině.