Mataria

Rasa: bílá čarodějka
Věk: 15 let
Náboženství: Spiritualizmus
Povolání: Zatím žádné
Bydliště: Zatím žádné

Hotovost
160 zlatých

Body štěstí
265

Výcvik
Výcvik A (1/4)

Zvláštní schopnosti
Příroda = Schopnost manipulovat s přírodou, nechávat růst a schnout květiny, mluvit se zvířaty a rostlinami.

Herní výhoda
žádná

Inventář (19/40)
Čutora
Celta
Lucerna
Křišťál
Nůž
Křesadlo
Delší dýka
Amulet se zlatými vahami
Příručka Bílé magie
Sedlo na koně
Krmný vak
Pytel ovsa pro koně
Kalhoty
Nepromokavý teplý plášť
Medailonek s fotkou maminky a kraťoučkým dopisem, na kterém je napsáno "Sbohem, snad se ještě shledáme."
Flakón nekonečné žízně
Kapesní stopař (1/2) - Diceric Orren
Dlouhý železný meč, poměrně lehký, vzhledově ničím nevýrazný
Krátký meč

Doprava (0/1)

Zvířecí doprovod (1/2)
Achaltekinský kůň - hřebec - 3,5 let

Charakter

Jaká jsem? Jsem hodná? Nebo jsem zlá? Tak takové otázky si občas pokládám, a má odpověď? Ta není vůbec jednoduchá.
Začala bych tím, jak si myslím že působím na ostatní. Myslím, že na ostatní lidi působím docela normálně a mile. Sice si občas připadám, jako kdyby mě chtěli upálit na hranici, ale to není pravda, protože to mívám chmurnou náladu.
Celkově si myslím že jsem milá, přátelská a veselá. Milá proto, že se snažím vycházet i s člověkem, který mi moc nesedí. Přátelská kvůli tomu, že se dokážu bavit skoro s každým, a veselá? To proto, že se směji skoro pořád. I když, zase na druhou stranu, když mívám špatnou náladu, tak jsem hrozně nepřátelská, zamlklá a někdy mírně agresivní.
Jsem zvídavá, a proto miluji knihy, protože mi většinou dají odpovědi na mé otázky. Hrozně bych si přála procestovat země našeho ostrova. Hrozně moc sním o tom, že se podívám k elfům, páni taková vznešená rasa. Také bych se ráda mrkla do Famyoku, ačkoliv je to tam prý nebezpečné. Jsem hrozný milovník zvířat a přírody, proto jsem také naturalista. Jsem prostě taková zvídavá a "černobílá" a zároveň "bíločerná" čarodějka.

Minulost

Tak začneme od začátku. Ačkoliv toho moc nebude...
Jako malinká jsem se s maminkou přestěhovala do Daerie. Maminka říkala, že zde v Daerii pro mne bude mnohem vhodnější prostředí, ačkoliv nevím, v čem je vhodnější než Noypra. Také říkala, že jsem podobná svému otci. Netuším v čem, vlastně netuším vůbec nic, co se otce týká. Maminka mi o něm vůbec nic nepověděla. A už ani nepoví, protože jsem ji už dlouhých pět let neviděla.
Tehdy byl tak krásný den, vítr si pohrával s květinkami a vlasy všech, co se neschovávali před sluníčkem ve svých domech. Maminka šla pro bylinky na louku, já jsem zůstala doma a uklízela náš domek. Tehdy jsem čekala celé dva dny než se maminka vrátí, jenže ona se nevrátila, byla jsem smutná, plakala jsem, nechtěla jsem nic jiného, než jen plakat. Věděla jsem však, že musím rychle odejít, než si sousedé všimnou, že se něco stalo. Skoro jsem si nebalila, musela jsem totiž zapomenout. Jinak bych nepřežila. Když už jsem chtěla odejít z domu, všimla jsem si maminčina medailonku na stole. Nikdy jej nesundavala. Zvláštní, pomyslela jsem si tenkrát, jako by maminka věděla, že už se nevrátí.
No a jak jsem žila těch několik let? Řeknu Vám, nebylo to moc poctivé. Ale vydělala jsem si tím docela slušné peníze, však ono kapsářství má své kouzlo. A tak nějak jsem žila.