Katarina Bardylom

Pro jedno kvítí - slunce nesvítí.

Rasa: člověk
Věk: 20 let
Náboženství: Ateismus
Povolání: zatím žádné
Bydliště: Stáje u Katariny

Hotovost
51 zlatých
Body štěstí
240

Výcvik

Zvláštní schopnosti
Žádné

Herní výhoda
Žádná

Inventář (7/10)
Čutora
Celta
Lucerna
Nůž
Křesadlo
Menší balíček s jídlem
Malá dýka
Adrielův lektvar

Doprava (0/1)

Zvířecí doprovod (2/2) + 4 ve stájích
Kůň - Arab, bělouš
Kůň - Arabský plnokrevník - CharLilie - samec

Charakter

Jestliže jste nějaký pocestný cizinec a chcete se zeptat v nekonečném lese na cestu do města, Katarina vám ráda odpoví. Pomůže i tomu nejhoršímu démonovi v celičkém vesmíru. Ostatní obvykle její dobročinnou stránku zneužívají a nejednou se ji pokusili hamižní muži ukrást rodičům a nechat si ji jako chůvů pro své děti. Někdo si pod chůvou může představit ženu s nádherným úsměvem a moudrostmi v hlavě, ale zdání může klamat. Může to být i dívka, které na tváři panuje osamělý výraz a sama lásku a péči druhých potřebuje.

Její náladu také velmi ovlivňují vnější činitelé. Prší-li venku, či je velká bouře, její nálada obvykle klesá na bod mrazu. Pokud je ale venku příjemně teplo, ráda se zajde podívat za svými přáteli, kterých bohužel moc nemá, díky své plachosti.

Jak bylo již napsáno, přátel má nedostatek a to jen díky tomu, že se ostatních bojí. Raději jen někomu ukáže správnou cestu, či mu s něčím rychlým pomůže, ale že by se chtěla dlouhodobě na někoho vázat, to jí její osoba nedovoluje. Ano, najde se pár jedinců, kteří si s ní vybudovali krásný vzkvétající vztah, díky kterému teď s nimi komunikuje i normální řečí, ale dá to zabrat. Člověk musí mít hodně trpělivosti a udržet si chladnou hlavu, i když Katarina jeho návštěvu s omluvou odmítne. Pokud se dosti vynasnažíte, Katarina se vám otevře, ráda si s vámi někam vyjede na vyjížďku do přírody, či se s vámi vydá jen na obyčejné nákupy ve městě.

Velmi ráda dává ostatním dárky a pomáhá jím, i když je sem tam nějaká pomoc nad její síly. Je slušně vychovaná a pokaždé vám poděkuje, omluví se i pozdraví. Máte-li chuť vydat se pro nápomocnou přítelkyni, která vám v nouzi pomůže, vydejte se hledat Katarinu. Určitě to bude oříšek, dostat se přes její slupku stydlivosti a neprostupné aury, avšak věřím, že se vám to povede.
Vzhledem k tomu, že vyrostla u zvířat, nevadí ji žádná fyzická práce. Má svého věrného koně, který na sobě nenechá svézt nikoho jiného, než je ona. Véélmi často má rudé tváře.

Minulost

Katarina se narodila do zcela obyčejné domácnosti ve městě, kde se měla velmi dobře. Krom ní se narodila i její sestra Kazumi, kterou ihned po porodu rodiče zavrhovali a dávali přednost Katarině, vzhledem k jejímu roztomilému vzhledu. Jak Katarina doma rostla, rostla i rozdílnost mezi dvěmi dětmi a s ní i síla jejich rozporů a hádek. Katarina prožila pohádkové dětství. Ačkoliv by byla dostala vše, na co by si ukázala, byla na rozdíl od své lakomé sestry skromná a kolikrát brala vinu nějakého problému na sebe. Rodiče se začali divit a proto pomalu přestávali Katarině důvěřovat. Čím více byla starší, tím menší důvěru v ní rodiče viděli. Naopak Kazumi se jen v rohu místnosti mohla tiše smát a kroutit hlavou nad hloupostí své sestry.

Jak čas plynul, z obou dívek se staly dospělé ženy, které čerstvě dovršily věku 18-ti let. Obě dvě dostaly k narozeninám náhrdelník, avšak každá z nich s rozdílným tvarem a barvou. Katarina dostala modrý křišťálový kamínek, který plnil jen úlohu svíčky, kdežto Kazumi dostala od rodičů kouzelný kámen, jenž ji dovolil ovládat muže a přimět je, podle pověstí, aby ji milovali.

Jednoho osudného večera, kdy po městě chodili upíři vybírat si oběť, navštívili i jejich domácnost. Mezitím, co otec sekal špalky dřeva do krbu, aby bylo doma teplo, matka ležela s Kazumi doma a jen se tupě dívaly s výsměškem na otce, který venku začínal mrznout a to neměl ještě ani zdaleka hotovou práci. Katarina venku dávala zvířatům večeři a sama byla ráda, že si mohla kousnout do jablka, díky kterému aspoň trochu zahnala pocit hladu. Rodiče ji totiž dávali najíst jen pokud jim něco zbylo,ale jí to bylo jedno, i když ji považovali za kus hadru, ona je měla ráda a nikdy by jim neublížila. Byla hrozně hodná a hodně lidí z města ji litovalo a chtělo ji přijmout i pod svá křídla. Ona je ale vždy zavrhla s tím, že je se svým životem spokojená a aspoň je naučená domácím pracím.

Na dveře najednou někdo zaklepal. Matka otráveně zavrčela, zvedla se a drze otevřela dveře dokořán. ,,Co chcete ?" Zeptala se otráveně a před ní byla stará a křehká babička, která dala ruce k sobě, jakoby se chtěla modlit. ,,Prosím vás, drahá paní, obětujte kousek chleba nebohé stařence. V zimě chodí boso, na bydlení nemá, nic už ve stáří dělat nemůže." Řekla ji babička tenkým hlasem, který po chvíli slyšela i Katarina, která se vydala domů. ,,Nic ti nedáme, hloupá stařeno. " Řekla matka a zabouchla dveře stařence přímo před nosem, div že jí dveře přes ten nos netrefili. Katarina se vynořila spoza domu a přešla rovnou ke stařence. Natáhla k ní ruku s jablkem a podala ji deku, kterou Katarina vlastníma rukama vytvořila. Katarina nic neřekla a jen to stařence předala s pouhým úsměvem a omluvným pohledem. Stařenka se usmála a najednou místo ní stála bohatě oblečená žena, která na sobě měla černé šaty. Na jejím úměvu nyní vynikly bílé tesáky a Katarina jen ohromeně zírala a věděla, že je zle. Žena jedním kopem vykopla dveře a vešla dovnitř. ,,Za to, jak hamižní jste, nezasloužíte života !" Odsekla a vtrhla k nim.Oba rodiče brutálně povalila k zemi a zakousla se do každého z nich. Postupně z nich vysávala život, dokud jejich těla bezvládně neležela na zemi. ,,Ty mi neutečeš!" Řekla žena ke Kazumi, která utíkala z domu pryč a pohlédla vystrašeně na Katarinu, která se klepala strachy a vrhaly se jí slzy do očí, když viděla svou mrtvou rodinu. Katarina jen zaraženě sledovala okolí a snažila se pobrat, co se právě stalo. S bolestným výkřikem klekla na kolena a slzy ji tekly proudem, jak moc nyní truchlila nad ztrátou své jediné rodiny. Krvežíznivá potvora měla ale neukojitelný hlad a i když ji chtěla odměnit za její skromnost životem, rozhodla se, že si ho nakonec tedy vezme. Když si to Katarina uvědomila, okamžitě vstala a bosá utíkala ke stodole jejího domu, kde vzala nejbližší uzdu na koně, vysedla na něj a pobídla koně do trysku. Ten jí hned poslechl a rozběhl se opačným směrem od vesnice, aby zachránil svého jezdce.

Po tom osudném večeru se Katarina již nechtěla ukazovat ve městě. Ostatní si určitě mysleli, že za vše může ona. Dávala si to za vinu a dost dlouhou dobu nemohla pocit viny dostat ze své hlavy. Utekla do lesů, kde jí nic nevadilo, krom Elfů. Ti ji donutili postavit si příbytek na jejich hranicích..