Charakter

Kael'thas nepatří mezi obyčejné elfy, které můžete s trochou štěstí potkat v Elfím lese. Či kdykoliv jinde. A to není jen proto, že patří mezi to toulavé minimum své rasy, kteří nemají stálý domov. Tento mladík se obvykle snaží splývat mezi ostatními, nepřitahovat na sebe pozornost a mluví jen velice zřídka, a to pouze tehdy, je-li to nezbytně nutné. Pokud promluví, opravdu to stojí za to, neboť cokoliv, co mu vyjde z úst je věc, která buď nedává smysl, nebo je to něco, kvůli čemu si onu bytost znepřátelí a eventuálně se stane její obětí. Jeho chování je nepředvídatelné, i pro něho samotného, neboť, jakmile začne jednat, velice špatně se dokáže ovládat, což jeho soužití s ostatními činí mnohonásobně těžší, než je obvyklé. Tedy do chvíle, kdy se někdo dokáže přes jeho chování přenést. Pak zjistí, že je Kael ve skutečnosti docela milý, veselý a přátelský elf. S občasnými sklony propadat smutku.

Snaží se tedy působit nepřátelským, chladným dojmem, aby odradil kohokoliv s ním hovořit. Pokud může, vyhýbá se své domovině, svému rodišti - lesu. Na rozdíl od jiných elfů se v jejich stínu necítí příliš bezpečně, stejně jako mezi lidskými obydlími. Jedinou útěchou mu je samota, kterou si dopřává více než dost. Jako každý jiný má několik oblíbených kratochvílí, mezi které patří například vysedávání v hostincích pochybného původu, a nejen tam, u piva a poslouchání lidí či procházka při měsíčku.

Minulost

Kael'thas se narodil do rodiny sběračky a běžce, avšak nikdy nepoznal svou matku, neboť zahynula krátce poté, co se narodil. Samotný otec se snažil ze syna vychovat co nejlepšího muže, ačkoliv opakovaně selhával a nevěděl, co s ním. Kael'thas strávil pouhých patnáct let, neboť nedokázal vystát ostatní elfy. I oni jen stěží dokázali pochopit, co je tento mladík zač, jeho zvláštní chování pro ně navíc bylo překážkou.

A tak se stalo, že se ho začali stranit. Mladému elfovi to mnoho nevadilo, neboť mu samota vyhovovala, poskytovala mu útočiště a útěchu před okolním světem. Raději než pobývat s ostatními, začal se uzavírat sám do sebe. Dlouhé dny trávil mimo domov, procházel se mezi stromy a snažil se zjistit, kdo vlastně je, proč je takový, což byl pro jeho mladou mysl takřka nadelfí úkol.

Netrvalo dlouho a bylo mu jasné, že takový život není nic pro něj. Že nezvládne, dost pravděpodobně ani nechce být mezi ostatními, že se nezvládne podřídit okolí. Jednoho rána se tedy sbalil a bez slůvka rozloučení opustil svůj domov. Jedinou jeho památkou byl stříbrný medailon po matce, který doposud, do svých 65 let nesundal ani jedenkrát.

Poté, co opustil domov putoval. Nevěděl, kam jde, procházel se mezi stromy, až je opustil kompletně. Navzdory svému věku a naprosté neschopnosti přizpůsobit se, dokázal, byť vyhladovělý a zesláblý, nalézt lidské město. Tou dobou již byl zoufalý, poprvé zalitoval, že opustil domov tak brzy. Rozhodl se tedy, že se tam vydá a doufal, že dokáže získat nějaké jídlo, cokoliv, co by mu pomohlo.

Zpočátku neměl štěstí. Lidé ho ignorovali, nadávali mu, pokud se jim připletl pod nohy, čas od času o něj někdo kopl. Na prahu smrti ho však nalezla dívka, jen o málo mladší, než byl on sám, které ho bylo z nějakého důvodu líto. Rozhodla se, že si jej dovede domů a přesvědčí rodiče, aby se o něj postarali jako o ztracené štěňátko. Což se nakonec stalo.

Kael'thas se tedy vyléčil a pokusil se od nich odejít. Ne, že by byl nevděčný, měl starost, aby jim nezpůsobil problémy. Což mu ona zachránkyně zatrhla a přesvědčila ho, aby zůstal. Brzy se dozvěděl i její jméno, Ellie, a navázal s ní přátelský, takřka bratrský vztah a ona, i přes to, jaký zvláštní byl, si jej oblíbila.

Strávil přibližně deset let, kdy se takřka začlenil do oné lidské rodiny, než onu vesnici vyplenili a vyvraždili bandité. Jen málo kdo přežil. Kael'thas, kterému nikdy onen život mezi lidmi příliš nesedl, přesvědčil Ellie, aby se k němu přidala na jeho toulkách životem. Elf samotný by pravděpodobně měl opět problém přežít, byla tu však opět ona, která mu pomáhala zůstat naživu a sbírat zkušenosti, které v pozdějších letech využije.

Z bratrského vztahu se brzy stal milenecký, avšak ani tentokrát jim nebylo dopřáno žít spokojeným životem v přírodě, neboť narazili na skupinku vlkodlaků, kteří se rozhodli, dát si dvojici k obědu. Přestože se jim povedlo vlkouše odrazit, na Ellie bylo převedeno ono úplňkové prokletí.

S Kael'thasem strávila ještě několik, avšak chřadla a nedokázala se smířit s tím, co se z ní stalo... A tak bylo nevyhnutelné, aby se zbavila utrpení. Vlkodlačice se jednoho dne rozhodla, že odejde. Napsala svému milému dopis na rozloučenou, a když spal, tak odešla.

Když se elf probudil, to co našel, mu zlomilo srdce. Okamžitě se vydal Ellie hledat. Což, se mu ke sklonku dne skutečně povedlo. Avšak, již nebyla mezi živými. Rozhodl se ji pohřbít na hranicích lesů Noypry, kde spolu strávili nejšťastnější chvíle svého společného života. Trvalo však nějakou dobu, než překonal svůj smutek a byl schopen se vrátit ke svému způsobu života. Přesto však ho stále čas od času přepadává smutek, když si na ni vzpomene.