Popis

Zvláštnosti

Charakter

Je celkem chytrý a proto se většinu času snaží držet na uzdě a přetvařovat se. Vlastně jde na první pohled o milého chlapíka od kterého nečekáte, že se během vteřiny změní k nepoznání a začne běsnit. Je velice snadné si ho znepřátelit, lépe řečeno je velice těžké se dostat z pozice kdy vás vidí jako nepřítele, neboť tak vnímá každého. Občas mívá záchvaty agrese úzce směřované proti osobě/osobám která se proti němu něčím provinila i navzdory tomu že mohlo jít o naprosto nepodstatnou záležitost. Miluje násilí, utrpení a smrt ostatních a i když se to snaží skrýt ne vždy se mu to daří (viz momenty kdy ztrácí kontrolu). Na jeho loajalitu se nedá příliš spolehnout a to ani v rámci smečky, spíše se smečkou drží jen proto aby byl v bezpečí než se zlepší v používání svých vlkodlačích schopností. Pokud se mu naskytne správná příležitost bude zabíjet už jen pro čiré potěšení. 

Minulost

Jasper byl vždycky zvláštní, už jako malé dítě měl velice kladný vztah ke smrti, možná za to mohl fakt že pocházel z rodiny hrobníků, na druhou stranu jeho zájem byl divný i na poměry ze kterých pocházel. Rád se procpával na každou popravu úplně dopředu aby zblízka viděl strach a smrt odsouzeného. Nikdy mu nikdo neubližoval ale i tak v něm rostla potřeba ubližovat ostatním. Jeho rodiče to vycítili, ale i tak ho stále milovali a snažili se mu alespoň trochu vyjít vstříc, maso nikdy nekupovali u řezníka, ale kupovali ještě živá zvířata na porážku dokonce mu k tomu účelu sehnali pár krásných nožů. Od první chvíle kdy okusil jaké je to vzít něčemu život si poprvé připadal úplný, jako by v něm byla prázdnota kterou tím zaplnil. Po nějaké době však vždy prázdnota přišla zpět o trochu větší s potřebou ji zaplnit dalším životem. Nakonec jednoho dne přestala zvířata stačit a po městě se začaly nacházet mrtvá těla, nebyl hloupý takže to vždy narafičil jako přepadení a snažil se dávat si pozor aby ho nikdo neviděl, ale začínal tušit že s každým dalším tělem se přibližuje dopadení. U své sedmé oběti však narazil na dva chlapce kteří ho zahlédli. Jednoho z nich omráčil a druhého zabil tentokrát to nastražil tak, aby to vypadalo, že přepadení spáchali oni a pak se pohádali o peníze, i když ho trochu mrzelo, že kvůli tomu na místě musel nechat své nože. Doufal že pokud to nesvede ze stopy stráže zcela, alespoň mu to koupí dostatek času k útěku. Doma si sbalil jen to nejnutnější (dýku a pár cenností) a bez rozloučení se vydal na cestu do Famyoku. Když dorazil do Draycottu vnímal z toho místa smrt na každém kroku a cítil se zde doma víc než kdykoliv jindy v Ailmaru. Po pár týdnech se rozhodl ukojit svou prázdnotu a vyhlédl si oběť, muž v potrhaném oblečení vypadal že nikomu chybět nebude. Sledoval ho tedy ven z města až do lesa, celou dobu ho pronásledoval pocit že je něco špatně. Co bylo zle pochopil ve chvíli kdy zaútočil, překvapeně sledoval jak se muž bleskurychle otočil a jedinou ranou ho odhodil o několik metrů dál. Když se pokusil zvednout bolelo ho od dopadu celé tělo, vzhlédl a poprvé v životě pocítil strach. S vypětím všech sil se zvedl, aby pohlédl do tváře vlkodlaka, který nejevil žádnou známku slitování (ne, že by si nějaké zasloužil). Začal do něj bušit, prokousl mu hrdlo a nakonec jím vší silou mrštil o nedaleký strom. Jasperovo bezvládné tělo nechal na místě a odešel pryč. Po pár minutách Jasper přišel zpět k vědomí, ke svému úžasu zjistil, že snad zázrakem zuby minuly tepny a žíly v krku. Sice to nic neměnilo na tom, že měl zlámané snad všechny kosti v těle a, ale přežil. Zkusil se tedy doplazit zpět k městu, po chvilce však bolestí omdlel. Když se znovu probral čekalo ho další překvapení zjistil, že se může hýbat o něco lepé už se dokázal zvednout a dobelhat se k potůčku. Pomalu se k němu naklonil, stále ho vše bolelo. Začal si omývat rány a pít, poté si lehl na břeh a usnul. Po probuzení byl zase o kus zdravější, začalo mu docházet že se mění a místo do Draycottu se vydal do Vlčího táboru. Bylo mu jasné, že pokud chce přežít musí se spojit s ostatními vlkodlaky, tedy alespoň do doby než dokáže využít své schopnosti, které mu osud tak milosrdně nabídl. K muži, co ho proměnil, necítil žádnou zášť, dokonce mu i poděkoval, přeci jen mu dal možnosti o kterých se mu nikdy ani nesnilo, naštěstí byl muž věřící, a tak jeho přežití bral jako znamení od bohů, že jeho protivník měl přežít. I přes to, že byl nakonec přijat do smečky, většinu času trávil sám. Tehdy se jeho duševní stav začal zhoršovat a k touze po zabíjení díky izolaci přibyly i občasné výbuchy agrese. Když se to stalo poprvé naštěstí to všichni vzali jako horší snášení proměny a nikdo to nějak zvlášť neřešil. Od té doby si dává dobrý pozor aby se krotil jak je to jen možné. Protože jeho trénink dlouhou dobu nepostupoval opatřil si velký obouruční meč a připevnil na něj dva motýlky aby ho mohl používat v jedné ruce, případně jako bastard. To že se občas ztratí v jeho okolí vesničan nebo dva si s ním naštěstí nikdo zatím nespojil.