Popis

Modrooký, vyšší (cca 190cm) pohublý (cca 75kg) mladík s atletickou postavou a černými vlasy a vousy. Na první pohled si na něm každý všimne dvou jizev, první se táhne z čela přes levé oko až na tvář a druhá se nachází pod pravým okem. Tyto nejsou jediné, většina ostatních je však ukryta pod oblečením. Nosí delší kožený kabát s kapucí na kterém je vidět jeho stáří. Na opasku nosí dvě kukri.

Zvláštnosti

Charakter

Díky své inteligenci se často nudí a hledá nějaké povyražení. Málokdy je střízlivý, z toho důvodu se snaží vše řešit s minimálním úsilím a je často označován za líného, ve chvíli, kdy však pro něco získá zaujetí je schopný vydat ze sebe pro danou věc vše. Neustále podroušený stav ho činí téměř nevypočitatelného jak pro jeho okolí tak pro něj samotného. Občas se i přes jeho opilost projeví jeho vznětlivá povaha. Nenávidí klasické autority, jeho respekt je třeba si zasloužit, to že se někdo narodí do vysokého postavení si vyslouží spíše pohrdání. Těžko si hledá přátele a jen zřídka někomu důvěřuje, nejlépe se cítí na okraji společnosti. Pokud si někdo získá jeho loajalitu může se na něj ve všem spolehnout, pokud ne měl by být při jednání s ním opatrnější, není totiž těžké si ho proti sobě obrátit v tu nejméně vhodnou dobu. Nemá problém s překračováním zákona potažmo pácháním těch nejhorších zločinů pokud si myslí, že to je v dané situaci nezbytné nebo v některých případech kdy cítí vlastní prospěch. I přes pokroucené hodnoty, má poměrně pevný morální kodex kterým řídí celý svůj život. 

Minulost

Jacob vždy nebýval takový jako je dnes, jako malý chlapec býval milý a dospělými chválen za jeho vyspělost. Vyrůstal ve městě Daeria a vše na něm zbožňoval, líbily se mu i zákony města které vnímal za spravedlivé a nedokázal si představit, že by na něj mohla dopadnout stinnější stránka systému. To vše se ale postupem času změnilo, začalo to jednoho deštivého dne kdy jeho otec v návalu rozčílení při hádce, zabil matku. Poté, co otce popravili za vraždu, jejich dům zkonfiskovalo království, a tehdy osmiletý Jacob se ocitl na ulici. Prvních několik dní byl vystrašený, hladový a smutný, poté však šťastnou náhodou narazil na Roba, jen o půl roku staršího chlapce, který na ulici vyrůstal. Snad mu bylo Jacoba líto nebo jen chtěl někoho s kým si bude moct povídat, to nikdy neřekl, ale pomohl mu naučit se jak si opatřit jídlo, kde sehnat nocleh, případně trochu peněz za pár drobných službiček. Velice rychle se z nich stali nejlepší kamarádi a jeden druhého brali jako vlastního bratra. Rok za rokem ubíhal jako voda a ti dva se stále starali jeden o druhého. Štěstí je však vrtkavé a otočí se od vás ve chvíli, kdy to nejméně čekáte. Když bylo chlapcům čtrnáct, hledali jednoho večera nocleh a při průchodu potemnělou uličkou narazili na dva muže, z nichž jeden ležel na zemi a druhý se nad ním skláněl s podivným zahnutým nožem v ruce. Co se stalo potom uvízlo Jacobovi v paměti navždy, vrah se zvedl od své oběti a vyrazil jejich směrem. Děsivý výjev je oba paralyzoval na dost dlouho na to, aby doběhl až k nim. Jednou ranou do hlavy smetl Jacoba stranou a bodl Roba do břicha, nůž nechal zabodnutý sáhl, za opasek a vytáhl druhý který vtlačil do Robovy bezvládné ruky a do druhé mu vtiskl několik mincí, poté beze slova utekl pryč. Stále strachy paralyzovaný Jacob mohl vše jen bezmocně sledovat, když muž zmizel konečně strach trochu přešel a on se mohl zase hýbat, rychle si klekl vedle Roba a snažil se mu nějak pomoct, ale bylo to zbytečné, jediný člověk na kterém mu záleželo byl mrtvý. O chvilku později na místo dorazily stráže a velice rychle si udělali obrázek o tom, co se podle nich stalo. Odtáhli Jacoba do cely a nasadili mu okovy, ani se jim nebránil pořád byl z toho, co se stalo v šoku. Pár hodin na to pro něj přišli a odvedli ho do pracovny velitele stráží, usadili ho na židli ke stolu naproti veliteli, okovy mu však nechali. Jacob nechápal, co se děje a prohlížel si muže naproti sobě. Ten mu sdělil, že vědí o tom, že společně s Robem přepadli jednoho měšťana, pak se pohádali o kořist a že kvůli tomu Roba zabil. Poté položil na stůl oba nože, Jacob měl konečně šanci si je prohlédnout. Nikdy před tím nic takového neviděl byly zhruba v polovině čepele zahnuté a neměly žádný jílec.
"Těm nožů se říká kukri a nevím o nikom, kdo by je ve městě vyráběl, takže musí být pašované..." začal velitel a upřeně sledoval chlapcovu tvář, když z ní však nevyčetl, co chtěl pokračoval. "Za to, co jsi udělal na tebe čeká kat, máš ale šanci si zachránit život a být třeba prodán do otroctví, stačí když mi řekneš od kde jste je vzali."
"Já o tom nic nevím, prosím musíte mi věřit, byl tam nějákej chlap a..." začal Jacob, byl však přerušen.
"Jak chceš když, neřekneš tak neřekneš, kat bude mít radost, nepřijde o práci." oznámil mu ledovým hlasem rozsudek smrti.
V tu chvíli zaklepal někdo na dveře a velitel šel otevřít, s někým prohodil pár vět a pak se otočil zpět na chlapce. "Vypadá to, že máš štěstí musím jít něco zařídit, takže ti dám ještě trochu času na rozmyšlenou, hezky tu seď a přemejšlej, a až se vrátím chci všechno slyšet, je to tvoje poslední šance, tak jí nepromarni." S těmi slovy zavřel dveře a nechal Jacoba v místnosti samotného.
Po deseti minutách čekání si uvědomil, že okovy jsou mu trochu volné, byly dělané pro dospělého a ne pro dítě. S trochou snahy se mu povedlo je sundat. Došlo mu, že pravda nikoho nezajímá, a proto se rozhodl utéct, v budově bylo určitě dost mužů ze stráže, takže tudy cesta nevedla v místnosti však bylo okno. když se z něj podíval zjistil ,že je v patře, a potom, co se lépe rozhlédl a nikoho neviděl, uvědomil si, že mu osud dal skutečně jedinečnou příležitost se zachránit. Rozhlédl se ještě po místnosti a všiml si ošuntělého koženého kabátu, který visel na zdi, a vaku s dalšími okovy, který ležel pod ním. Co možná nejpotišeji a nejrychleji, co to šlo vyndal okovy ven, sebral nože ze stolu a zabalil je do onoho kabátu, výsledný balíček dal do vaku, který si pak hodil přes rameno. Naposledy se rozhlédl z okna, stále nikoho neviděl. a tak se z něj spustil za konečky prstů tak daleko jak jen mohl a zbytek seskočil, bylo to snazší než čekal. Za šest let na ulici znal město nazpaměť a věděl i kudy často chodí stráže, zvolil tedy cestu, kde byla nejmenší šance, že nějaké potká. Žádné nepotkal až k bráně, která byla samozřejmě hlídaná. Vak na jeho zádech zas tak moc nevážil a oni měli zbroj a zbraně, které je tížily, rozhodl se tedy kolem nich proběhnout. Slyšel za sebou křik a nadávky, ale běžel dál dokud téměř nepadl vysílením. Když se ohlédl nikdo už za ním neběžel a byl docela daleko od města. Bylo mu jasné že alespoň nějakou dobu se do města nebude moct vrátit, a tak se vydal na místo kde žijí ti které společnost odsunula na okraj, do Famyoku. Cestou bral jakoukoliv práci za jídlo ať mu ji nabídl kdokoliv, a bylo jen málo, co pro jídlo neudělal. Společnost ho brala jako všehoschopného dal jim tedy zapravdu i když se za to nenáviděl. Zároveň s tím začal trénovat boj s kukri. I když sám nedokázal říct co, něco ho na těch zbraních, co mu zabily jediného přítele fascinovalo. Protože čekal až se situace kolem jeho osoby trochu uklidní pro jistotu postupoval pomalu a porůznu se skrýval, nakonec mu cesta zabrala něco přes dva roky. Jeden z prvních dní na jeho území, se opět rozhodl trénovat boj s kukri a protože se zrovna nacházel v lese vyhlédl si tři menší stromy které rostly poblíž sebe. Nejprve vyryl do dřeva všech tří stromů hrubé obrysy postav směřující do středu trojúhelníku který tvořily a sám se postavil do jeho středu. Boj se dřevěnými zbraněmi proti skutečnému protivníkovi by byl nejspíš přínosnější, ale to byl luxus který si Jacob nemohl dovolit a tak začal sekat do postav na stromech, mířil hlavně na krk a kolena. Postupně přidával na rychlosti a zároveň se snažil o zachování přesnosti ran. Cvičení trvalo několik minut dokud vysílením nepadl na zem. Těžce oddychoval a prohlížel si výsledek svého tréninku, nedalo se říct, že by byl spokojený, postup, který viděl ve zlepšování svých schopností mu připadal příliš pomalý. Z přemýšlení ho vytrhl slabý šelest a zapraskání větviček, nikoho však kolem sebe neviděl. Zapraskání se ozvalo znovu tentokrát však z jiného směru, trochu pevněji sevřel své zbraně a začal se pozorně rozhlížet. Praskání a šelest se začalo ozývat všude kolem něj, jako by si s ním někdo pohrával. Najednou vše ztichlo, naposledy se otočil a zjistil, že zírá do očí bledému, vyhublému muži. Než stačil cokoliv udělat, vymrštil proti němu dotyčný ruku a sevřel mu krk. Ocelový stisk ho dusil, ale stále měl své nože, sekl tedy toho druhého přes obličej a čekal okamžité povolení stisku. Nic takového se nestalo, rána na tváři útočníka se okamžitě zacelila, teprve teď si Jacob všiml dlouhých špičáků, které se k němu začaly pomalu přibližovat. Ve chvíli, kdy už byl na pokraji bezvědomí ,se ozvalo tupé zadrnčení tětivy, následované bolestivým křikem. Sevření povolilo a on mohl zase dýchat, upír který ho napadl se zmateně rozhlížel se šípem zabodnutým v zádech. Další zadrnčení znamenalo další zásah a rovněž upírův pád na zem vedle Jacoba. O pár vteřin později se objevil střelec, klidný vyrovnaný výraz v jeho obličeji nezmizel ani poté co stříbrnou dýkou s náboženskými symboly uřízl své kořisti hlavu. Na poděkování za záchranu života zareagoval pouze odfrknutím a opovržlivým pohledem a zase zmizel. Ten den si Jacob uvědomil, že povídačky o temných bytostech které mu vyprávěla máma jako malému před spaním byly více než pravdivé. Tato událost v něm zanechala silnou nenávist k upírům. V jedné hospodě se poté dozvěděl o základních pravidlech pro přežití ve Famyoku. Jeho cesta směřovala dál směrem do Draycottu. O práci nouze nebyla, v jedné vesnici mu například jeden člověk zaplatil poměrně solidní částku za zabití ženy která ho podle jeho slov podvedla. Zprvu se mu nechtělo někoho zabít pro peníze, ale vidina snadného výdělku byla nakonec silnější. Počkal tedy až se setmí a pod rouškou tmy se vydal k chatce na okraji vesnice kde jeho oběť bydlela. Potichu otevřel dveře vytáhl nůž a vklouzl dovnitř. Když si jeho oči zvykly na tmu uvnitř zjistil, že je tam sám. Rozhodl se že zkusí počkat, na návrat majitelky. Během čekání si prohlížel vybavení obydlí ve kterém se nacházel. Bylo prostě zařízené, na poličce se však nacházela řada podivných lahviček s neznámými tekutinami a jedna prázdná byla na stole společně s papíry na kterých bylo něco napsané, ale v té tmě to nedokázal. Po zhruba dvou hodinách se jeho vyčkávání konečně vyplatilo. Jen co se otevřely dveře vyrazil proti osobě která do nich vcházela. Tajemná síla ho vyzvedla do vzduchu a přirazila ke zdi.
"Bude od tebe moc milé když mi odpovíš na pár otázek." Pronesla příchozí medovým hlasem. Poté mávla rukou a u stropu místnosti vzplály svíčky v zavěšené lampě, snad aby si mohla vetřelce dobře prohlédnout.
"A když neodpovím?" Zeptal se Jacob zatím co se snažil přijít na to jak se dostat ze zdánlivě bezvýchodné situace. Zároveň s tím mu v hlavě probleskla myšlenka na to co udělá tomu muži který se určitě jen pouhou náhodou zapomněl zmínit o tom že žena kterou ho poslal zabít je čarodějka.
"Odpovíš. První otázka je, kdo tě poslal?" Žena přistoupila až k němu a vytáhla nůž z jeho ruky.
"Nevím, nějákej chlap." Začínal být trochu nervozní ohledně toho co chce čarodějka s nožem dělat. Smrti se nebál, ale být před smrtí mučený se mu zrovna nechtělo.
"To není hezké mi neříct vše. A to jsme se mohli tomuhle vyhnout." S těmi slovy mu přiložila špičku nože nad oko a pomalu s ním začala táhnout dolů. I když to bolelo duchapřítomně zavřel oko vší silou aby o ně nepřišel, bylo mu jasné, že i když se z toho dostane odnese si nehezkou památku. Naštěstí ženu oko nezajímalo a šlo jí pouze o to mu způsobit bolest. Ve chvíli kdy si uvědomila, že Jacob nekřičí, ale zatíná zuby a snaží se bolest vydržet potichu zatvářila se poněkud zklamaně.
"Taková škoda, tohle ti nechá jizvu na tvojí krásný tvářičce." V jejím hlase byl skoro slyšet náznak zájmu. Skoro. Zaujatě si zblízka prohlížela výsledek své práce na jeho obličeji. V tu chvíli ji vzteky mladík plivl do obličeje. Nebylo to s tím úmyslem ale čarodějka na chvíli ztratila koncentraci a kouzlo přestalo fungovat. Jakmile se jeho nohy dotkly podlahy chytl jí za ruku ve které držela jeho nůž, aby se s ním nemohla bránit a z tasení sekl veškerou silou svým druhým nožem po jejím krku. Zahnutá čepel kukri odvedla výbornou práci a téměř jí oddělila hlavu. Několik vteřin sledoval jak se všude rozlévá krev a poté začal zvracet. Potřeboval si najít nějaké rozptýlení aby se uklidnil. Papíry na stole které předtím nemohl přečíst kvůli tmě nabízeli dostatečné. Šlo o poznámky pro tvorbu elixírů a kouzelných předmětů. Nakonec v nich našel i zmínku o té prázdné lahvičce vedle nich. Jednalo se o kouzelnou lahvičku do které mohl nalít téměř jakoukoliv tekutinu a ta už v ní nikdy nedojde. Okamžitě ji sbalil do kapsy a pročítal dále. Nic mu to neříkalo ale uklidnil se, přeci jen to bylo poprvé co někoho zabil a ke všemu měl pořádnou dávku štěstí že se mu čarodějku podařilo zabít a neskončil mrtvý on. Říká se že podruhé je to snazší a skutečně bylo, poté co shrábl odměnu od muže který ho najal, se mu za zatajení informace o schopnostech oběti odvděčil nožem do zad. Na tomhle místě už ale nemohl strávit déle času bez toho aby riskoval stejný rozsudek který nad ním byl vyřčen v Daerii. Vydal se tedy dále na cestu do Draycottu. 
Ve městě poté pokračoval v braní jakékoliv práce mohl, ať byla sebe špinavější vždy ji odvedl, časem mu to i přestalo vadit (především díky tomu, že začal pít alkohol aby zapomněl na to jak moc se nenávidí). Po roce si dokonce našel alespoň dočasné bydlení i tak však pokračoval ve špinavých prácičkách a sbíral jizvy z každé nebezpečnější.