Giawa Razzaki

Utíkat má smysl jedině tehdy, když už nelze umřít.

Rasa: vlkodlak
Hodnost: /
Věk: 17 let
Náboženství: Quentismus
Povolání: zatím žádné
Bydliště: zatím žádné

Hotovost
15 zlatých
Body štěstí
110

Výcvik
Výcvik A (0/4)

Zvláštní schopnosti
žádné

Herní výhoda
žádná

Inventář (9/10) + 5
Čutora
Celta
Lucerna
Nůž
Křesadlo
Chrániče paží s ostřím
Jednoruční meč s pochvou
Železný prsten
Kožený vak

Doprava (0/1)

Zvířecí doprovod (0/2)

Popis

Vzhledově je Giawa nápadná především kvůli jizvám, které má na obličeji, a malému vzrůstu. Tmavé vlasy má učesané vždy tak, aby jí nepřekážely. A snaží se, aby byl její účes alespoň trochu slušivý.
Nosí tmavé oblečení a velice zřídka nosí šaty. Přijdou jí nepraktické a mnohdy i nehezké. Po celém těle má jizvy.

Charakter

Giawa Razzaki - zvláštní jméno, že? Zvláštní jméno pro obyčejného člověka, tedy ne člověka, pro obyčejného vlkodlaka. Zní vznešeně, jen chybí prostřední jméno. Ale ke vznešenosti potřebujete více, než prostřední jméno, ne?
"Jsem taková, jaká jsem a nehodlám se ti za to omlouvat." To je jedno její heslo. Když se jí něco nelíbí, nebojí se ozvat. Nebere si servítky a její názor je vždy ten, který je ten jediný správný. Když něco řekne, musí být po jejím. Nemá ráda pevně daná pravidla, navzdory tomu je ochotna dodržovat je, zdají-li se jí momentálně užitečná, či jí někdo rázně vysvětlí, že porušení se opravdu netoleruje.
"Život o samotě není život." Další z jejích hesel, které značí, že má ráda společnost. Vlastně ne, ona miluje společnost. Potřebuje pozornost alespoň jednoho člověka, či jiné bytosti. A když se jí pozornosti nedostává, bývá značně podrážděná. Mnohem více ji však rozzlobí, když pozornost, která má patřit jí, má někdo jiný.
Mnohdy tak začíná kontakt sama, protože ví, že jinak se bude muset snášet další samotu.
"To, co vidím, je to jediné, co existuje?" Otázka, kterou si kdysi kladla každý den, hodinu a snad i každou minutu. A její odpověď vždy zněla ano. Ovšem jednou uviděla i něco jiného než to, co viděla celý život. Od té doby se snaží vidět a zažít vše, co jen je možné, aby si dokázala, že odpověď zní ne.
Snaží se dokázat něco velkého, aby dokázala, že i ona má své místo na výsluní. Neví co by mělo být tím velkým otiskem ve světě, ale ví, že se jí to musí podařit.

Minulost

Giawa Razzaki, původním jménem Ďáblův zplozenec, se narodila v malé vesnici ve Famyoku. Její matka byla jedna z mála lidí, kteří v této zemi vyvrhelů žili. Kdo ví, proč tam byla.  Jak to tak už bývá, jednou se do této nepříliš krásné vesničky vydali vlkodlaci. Nebylo to ovšem příliš milé a zdvořilé setkání.  Ženy byly znásilněny, muži z většiny zabiti a vlkodlaci spokojeni. Ovšem jedné ze znásilněných se uvnitř těla začal vytvářet potomek toho netvora. Bylo to první dívčino dítě.
To se narodilo živé a zdravé i přes to, že se matka o potrat pokusila. Proto jej vzala do lesa, kde jej bez čehokoliv ponechala na mechu, ať se o něj postará divoká zvěř. Do vesnice se však již nevrátila.
Uplakaný, malý netvor nechápal co se děje, jestli tedy vůbec vnímal. Ležel na mechu do doby, než-li jej zvedl jakýsi muž. Bylo mu okolo třiceti let.
Kdo ví kde se tam vzal?  Nejspíše slyšel dětský pláč a šel se podívat, co se děje, protože co by dělala matka s dítětem v lese. No, matku nenašel, pouze to dítě.
Nalezence si odnesl s sebou. Cesta ke kočáru netrvala dlouho, protože matka vybrala místo blízko cesty.
V kočáře byla mužova manželka a jejich pětiletý syn. Měli jedno dítě, protože ženě se nedařilo znovu otěhotnět. Možná proto, že to její muž svými pěstmi vždy zařídil.
Netrvalo to dlouho a muž zjistil, koho to vlastně zachránil. Chtěl se toho co nejrychleji zbavit, ale jeho ženě se možná dítě zalíbilo, nebo možná jen viděla to, co její muž neviděl. Řekla mu, že až to dítě povyroste, naučí se to ovládat a poté na ní budou vydělávat. Budou ji moct prodat samotnému Králi, jako mocnou zbraň proti samotným vlkodlakům, nebo budou jezdit po městech a tam ji lidem představovat jako polodivokého psa. Možností bylo mnoho a muži se líbil ten příslib peněz. Souhlasil tedy, že si dítě ponechají.
Z malého miminka začala růst roztomilá dívka. V desíti letech byla dívka poslušná jako beránek a snažila se 'mamince' ve všem vyhovět. "Tatínka" se ovšem hodně bála, protože hodně smrděl a choval se všemožně. Někdy byl hodný a usmíval se a jindy byl tak rozzlobený, že "mamince" ubližoval. Někdy došlo i na ni a jejího "brášku".
Maminka obě děti vychovávala vírou v boha Quentiho, protože v tom sama byla vychovávána.
Jednou, když bylo dívce čtrnáct let, přišel muž z putiky znovu rozzlobený. Popadl "maminku" za vlasy a začal na ni křičet. V tu chvíli dívka vyběhla z kočáru. Sedla si ke kolu a začala plakat. Po chvilce byl slyšet "maminčin" pláč.
V tu chvíli si k ní sedl její "bráška", tomu bylo tenkrát devatenáct let. Dívka jej měla za vzor a vždy se snažila chovat, jako on. Když se na ni podíval, zarazila se. Měl smutné oči. To míval málo kdy.
Do dnes si Giawa pamatuje co jí řekl:
"Musíš jít, Gio. Ne, poslouchej mě. Otec tě brzo zamorduje, jestli nezdrhneš. Na," podával jí kožený vak, který ukradl jednomu obchodníkovi ve městě. "Vem si to. Máš v tom všechno, co sem sehnal." zvedl ji a popostrčil směrem od kočáru.
"Koukni tam, až budeš někde v daleko."
"Ty? Matka?" vykoktala ze sebe.
"Budeme v pohodě. Taky zdrhnem," šeptal. "Najdem tě. A teď zdrhej."
Dívka jej krátce objala. Otočila se a vykročila. Načež se obrátila zpět a vytáhla odnikud malou slaměnou, ošuntělou panenku. Vtiskla mu ji do ruky.
"Zatím," zašeptala, než zmizela.