Popis

Malé rozcuchané stvoření se zapletenými pery a ptačími lebkami v objemných vlasech, zbarvených do netypicky ostro růžové barvy. Oblečené na sobě mívá jen roztrhané hadry - potrhaný zelený svršek na ramínkách a hnědozelené ocásané kalhoty. Nenosí ani boty. Vše částečně zakrývá dlouhá hnědá kápě, pod kterou obvykle skrývá i svoji tvář. Rituální tetování vůdců osady Thún - na čele umístěné tři symboly v podobě bílých per, potetovaný střed spodního rtu bílým pruhem, táhnoucím se k bradě, tetování bílého pera na obou ramenech.

Zvláštnosti

Po událostech v její osadě má v sobě zakódovaný strach z ohně. 

Povaha

Pro Cel'aru je přirozené, že je nedůvěřivá. Na člověka je sice schopná se přilepit jako vlkodlak na kus bifteku, ale získat si její plnou důvěru chvíli trvá. Nicméně není nijak nepřátelská a s ostatními spíše vychází. Když ji někdo naštve, nezdráhá se ho praštit. Ve vypjatých situacích dokáže být až abnormálně přecitlivělá a hodně se utápí ve vlastních vzpomínkách, ale ty obvykle potopí na dno flašky silného alkoholického nápoje a je zase na čas dobře. - Dokud však nepoznáte Cel'arin alkoholismus, jako byste ji neznali vůbec! Je schopná uchlastat do bezvědomí i toho největšího ožralu v celém svém okolí. A přesto působí tak nevinně, že? Ke všemu je vždy pro každou špatnost a nemá nejmenší problém z pouhého rozmaru provést i něco nezákonného - stejně je už vyděděnec, tak co? Nic moc nebere příliš vážně a spíše si raději užívá života - slovo "zodpovědnost" nemá očividně ve svém slovníku definováno.

Minulost

Narodila se v hlubokých lesích, kde husté koruny stromů nepropustili k zemi jediný paprsek slunečního svitu. To je také důvodem její zvláštně zbarvené kůže. Po generace zde lidé žili v souladu s přírodou a po čase se jí plně přizpůsobili. Povětšinou se jednalo o chudáky a uprchlíky před zákonem, kteří chtěli začít nový život. Tato osada byla po celá desetiletí přísně utajená a ti, jež do ní zavítali, ji nesměli nikdy opustit. Zákon byl však porušen zchudlým obchodníkem Melorosem. Zpočátku hledal to samé, co ostatní, co se rozhodli pro život v osadě, ale jeho chamtivost neznala hranic. V utajení osadu jedné deštivé noci opustil a rozhodl se ji odhalit světu. Přeci jen za nahlášení uprchlíků, kteří v ní přebývali by získal tučnou odměnu, tak proč nezmařit nejen jejich životy, ale i životy nevinných? Stalo se to v době, kdy se náčelníkova dcera naučila sotva stát na vlastních nohou. Byla ještě maličká, když ji jednoho rána za svítání probudil křik. Vesele se vyhoupla z postýlky a opřela se o okenní parapet, aby viděla ven. V očích se jí odrážela dětská nevinnost, se kterou radostně pozorovala krajinu. Tu znenadání zahalil temný dým. Dala se do breku a vzbudila tak své rodiče. Náčelník Kal'aran a jeho žena Cel'thun vyběhli před dům a začali hasit požár svou vodní magií. Ostatní rituální čarodějové a čarodějky jim rychle přispěchali na pomoc, ale bylo již pozdě. Požár sice byl úspěšně uhašen, avšak rituální čarodějové byli při svých kouzlech a plném soustředění přepadeni ze zálohy. Ostatní obrátily v popel plameny zrady. A nebýt pláče jediné přeživší - náčelníkovy dcery Cel'ary - tak by zajisté zahynula i ona. Zaslechl ho jeden voják a jal se ho následovat. Když v kolébce uviděl malé dítě, tak neměl to srdce ho sprovodit ze světa, ač příkaz zněl - "nikoho nešetřit." Potajmu ho propašoval a vychovával. Teprve od něj dostala Cel'ara své jméno - ze slov, nebo spíše ze jmen, která slyšel při úmrtí vůdců zničené osady - "Kal'aran" a "Cel'thun". (Její příjmení pak pochází z názvu osady, ve které se narodila a jejíž název zná jen málokdo.) O Cel'aru se nikdy špatně nestaral. Byl však na ni velmi přísný, ale to jen pro její vlastní dobro. Nesměla vycházet nikam za dne a musela vždy skrývat svou tvář. Netěšilo jí to, ale svého adoptivního otce bez remcání poslouchala. Jednou se takto venku procházela při měsíčku, když se proti ní z hospody vyřítil opilý muž. Hrubě do ní vrazil a srazil ji na zem. Jakmile se sebral ze země, na které vlivem nárazu také skončil, chytil Cel'aru za paži a pomohl jí se zvednout. Když se oklepala a nasadila si zpět na hlavu kápi, poznal ji. Začal křičet "Rituální čarodějka! Rituální čarodějka!", načež se seběhla stráž a vyděšenou Cel'aru zatkla. Po cestě se s ní stavila v místě jejího obydlí, kde sebrala i jejího otce. Pro Cel'aru byl vynesen rozsudek smrti a pro jejího otce doživotní vězení. Otec se však rozhodl pro svou dceru, i když adoptovanou, obětovat a požádal o šibenici pro sebe výměnou za Cel'arinu svobodu. Za jeho opovážlivost byl rozsudek změněn na trest smrti pro oba. Když byli vyvedeni k šibenici, tak jako prvního pověsili jejího otce. Vaz se mu nezlomil a tudíž byl odsouzen k mnohem drastičtější smrti. Cel'ara jen nehybně bez dechu pozorovala. Katův ďábelský smích ji bodal do uší a značil také její poslední minuty života. Ty nenastaly. Na poslední chvíli byla zachráněna. Sotva se na místě popravy zjevila záhadná osoba, všichni pomřeli, kromě Cel'ary a jejího již mrtvého otce, který se stejně před pár vteřinami udusil. Osoba odřízla Cel'aru z oprátky a odvedla ji daleko od civilizace. Když měli chvilku jen pro sebe, tak se jí osoba představila jako "Prorok". Nabídl se, že jí může ukázat její minulost, která před ní byla po celou dobu zatajována. Varoval ji však, že nahlédnutí do vlastní minulosti si žádá oběť toho, komu nebylo souzeno ji ještě poznat. Cel'ara bez otálení přistoupila na jeho nabídku. Dlouhou (společnou) meditací jí byl odhalen její původ a dospěla k poznání své minulosti. Když se z hluboké meditace probudila, byla slepá a cítila, že samozvaný "Prorok" při ní již není. Po svém uzření se rozhodla následovat cestu svých rodičů a stala se tak poutníkem. Nadále také praktikuje rituální magii, ač na rozdíl od svých rodičů má sklon spíše k její temnější formě a úplně po nich nevyznává přírodu, nýbrž věří jen ve vlastní sílu.