Cailey
Rasa: rituální mág
Věk: 17 let
Náboženství: Quentismus
Povolání: žádné
Bydliště: zatím žádné
Druh: Elementární
Hotovost
15 zlatých
Body štěstí
100
Výcvik
Výcvik magie ohně (1/8)
Zvláštní schopnosti
žádné
Herní výhoda
žádná
Inventář (6/10)
- Čutora
- Celta
- Lucerna
- Nůž
- Křesadlo
- Medailon, ve kterém jsou schovány všechny vzácné kameny, jež potřebují elementární rituální mágové k výcviku.
Doprava (0/1)
Zvířecí doprovod (0/2)
Charakter
Před požárem byla Cailey mladá energická dívka, která se nikdy nebála přidat ruku k dílu, nikdy neodmítla nikomu pomoct a svým přístupem a nikdy nemizejícím úsměvem na tváři, zlepšovala den širokému okolí. Byla zkráceně naprosto nesobecká.
Neskutečná upovídanost a humorná povaha jí nikdy nebyla cizí. Ráda trávila čas s ostatními dole ve vesnici, ale vždy se zase těšila domů za rodinou. Její zvídavá povaha ji kolikrát i přes zákaz prarodičů dovedla hluboko do lesa, kde sama dokázala strávit spousty hodin hledáním bylinek, ale i zkoumáním stop a lozením po stromech.
Ovšem po požáru, jež je spojen i s její ztrátou paměti, se z Cai stala opatrná slečna, jež se raději skrývá ve stínech, než aby vylezla na světlo. V tomto se podobá spíše upírovi, ale přesto jí jisté známky lidskosti zůstávají. Nemá nejmenší ponětí o tom, kdo je vlastně zač. Je nedůvěřivá, dlouho potrvá, než si k někomu vybuduje důvěru, ale pokud se tak stane, získá v ní věrného přítele, pro kterého by byla ochotná mnohého.
Neskutečná upovídanost a humorná povaha jí nikdy nebyla cizí. Ráda trávila čas s ostatními dole ve vesnici, ale vždy se zase těšila domů za rodinou. Její zvídavá povaha ji kolikrát i přes zákaz prarodičů dovedla hluboko do lesa, kde sama dokázala strávit spousty hodin hledáním bylinek, ale i zkoumáním stop a lozením po stromech.
Ovšem po požáru, jež je spojen i s její ztrátou paměti, se z Cai stala opatrná slečna, jež se raději skrývá ve stínech, než aby vylezla na světlo. V tomto se podobá spíše upírovi, ale přesto jí jisté známky lidskosti zůstávají. Nemá nejmenší ponětí o tom, kdo je vlastně zač. Je nedůvěřivá, dlouho potrvá, než si k někomu vybuduje důvěru, ale pokud se tak stane, získá v ní věrného přítele, pro kterého by byla ochotná mnohého.
Minulost
Tma. Ticho. Nikde ani živáčka. Pouze mladá žena s ohnivě červenými vlasy a strachem v očích kličkovala mezi stromy, jež se jí stavěly do cesty. Pevně svírala nehybný uzlíček, zrychleně dýchala, nohy ji začínaly bolet, ale stále měla dostatek odhodlání utíkat. Víra, že se blíží k hranici lesa, ji neopouštěla.
A opravdu. Po nějaké době, jež jí připadala jako věčnost, stromy začaly řídnout a jí se před očima objevilo slabé blikající světlo. Pevněji sevřela uzlíček v náručí a překonala posledních několik metrů. Na okraji lesa si poprvé dovolila se ohlédnout. Setřásla je, ale bylo jí jasné, že ji zase objeví.
Nedůvěřivě pohlédla na malé stavení, ze kterého prve uviděla záblesk světla. Rychle doběhla ke vstupním dveřím, položila před ně uzlíček, zjež vykoukly dvě šedé studánky. Její dcera. Se slzami v očích jí dala poslední pusu na čelo a společně s medailonem ji zanechala vlastnímu osudu.
Dívku po chvilce objevil postarší pár žijící uvnitř, který vzbudil dětský pláč. Ujali se jí a pojmenovali ji Cailey. Vychovali ji jako vlastní a ona skutečně věřila, že jsou její pravá rodina. Přestože se nejednalo o život v luxusu, a ona se brzo musela naučit pomáhat jak na zahrádce, tak v domácnosti, svoje "prarodiče" nade vše milovala.
Žila s domněním, že její matka zemřela při jejím narození a medailonek, jež je jediná věc, co po ní má, nikdy nesundává z krku. Považovala jej za určitý druh ochrany a dodával jí pocit, že není sama.
Ovšem krátce po jejích 17tých narozeninách k nim domů přišli výběrčí daní. Byl to zrovna horší rok a pokud by jim desátek odevzdali, s velkou pravděpodobností by nepřežili zimu. Výběrčí se ale nedali prosbami uchlácholit, místo peněz chytili Cai každý za jednu ruku, a že si místo peněz vezmou ji.
Cai si bohužel uvědomovala, že jim nemůže utéct, jejich síle se ani zdaleka nedokázala vyrovnat. Ale na druhou stranu také věděla, že bez její pomoci to prarodiče nezvládnou. Snažila se výběrčím vytrhnout, škubala sebou, prosila, škemrala, ale nic nepomáhalo. Se smíchem ji pomalu táhli od jejího domova. Se slzami sledovala vzdalující siluety dvou lidí. Ztuhla. Přestala plakat. V tu chvíli se v ní vzedmula ohromná vlna vzteku a znechucení ke králi, k jeho lidem.
Zatmělo se jí před očima, když ji výběrčí upustili na zem. Nechápavě na sebe pohlédli a mnuli si popálené dlaně. Oba pohlédli zpět k dívce, jež v bezvědomí ležela na zemi a od něž se šířily plameny všemi směry. Se zděšením v očích nasedli zpět na koně a bez jediného pohledu k hořícímu stavení i křiku jeho obyvatel, se tryskem rozjeli pryč.
Když se Cai probrala, ležela u léčitele ve vesnici, který ji několikrát v dětství ošetřoval. Ona jej ale nepoznávala. Nepoznávala dokonce ani místo, kde byla. Vlastně... Nevybavovala asi ani vlastní jméno. Během chvíle se u ní vystřídalo mnoho lidí, nepoznala však nikoho. Ovšem všichni měli stejný pohled. Pohled plný soucitu a strachu zároveň. A tak se rozhodla utéct.
A opravdu. Po nějaké době, jež jí připadala jako věčnost, stromy začaly řídnout a jí se před očima objevilo slabé blikající světlo. Pevněji sevřela uzlíček v náručí a překonala posledních několik metrů. Na okraji lesa si poprvé dovolila se ohlédnout. Setřásla je, ale bylo jí jasné, že ji zase objeví.
Nedůvěřivě pohlédla na malé stavení, ze kterého prve uviděla záblesk světla. Rychle doběhla ke vstupním dveřím, položila před ně uzlíček, zjež vykoukly dvě šedé studánky. Její dcera. Se slzami v očích jí dala poslední pusu na čelo a společně s medailonem ji zanechala vlastnímu osudu.
Dívku po chvilce objevil postarší pár žijící uvnitř, který vzbudil dětský pláč. Ujali se jí a pojmenovali ji Cailey. Vychovali ji jako vlastní a ona skutečně věřila, že jsou její pravá rodina. Přestože se nejednalo o život v luxusu, a ona se brzo musela naučit pomáhat jak na zahrádce, tak v domácnosti, svoje "prarodiče" nade vše milovala.
Žila s domněním, že její matka zemřela při jejím narození a medailonek, jež je jediná věc, co po ní má, nikdy nesundává z krku. Považovala jej za určitý druh ochrany a dodával jí pocit, že není sama.
Ovšem krátce po jejích 17tých narozeninách k nim domů přišli výběrčí daní. Byl to zrovna horší rok a pokud by jim desátek odevzdali, s velkou pravděpodobností by nepřežili zimu. Výběrčí se ale nedali prosbami uchlácholit, místo peněz chytili Cai každý za jednu ruku, a že si místo peněz vezmou ji.
Cai si bohužel uvědomovala, že jim nemůže utéct, jejich síle se ani zdaleka nedokázala vyrovnat. Ale na druhou stranu také věděla, že bez její pomoci to prarodiče nezvládnou. Snažila se výběrčím vytrhnout, škubala sebou, prosila, škemrala, ale nic nepomáhalo. Se smíchem ji pomalu táhli od jejího domova. Se slzami sledovala vzdalující siluety dvou lidí. Ztuhla. Přestala plakat. V tu chvíli se v ní vzedmula ohromná vlna vzteku a znechucení ke králi, k jeho lidem.
Zatmělo se jí před očima, když ji výběrčí upustili na zem. Nechápavě na sebe pohlédli a mnuli si popálené dlaně. Oba pohlédli zpět k dívce, jež v bezvědomí ležela na zemi a od něž se šířily plameny všemi směry. Se zděšením v očích nasedli zpět na koně a bez jediného pohledu k hořícímu stavení i křiku jeho obyvatel, se tryskem rozjeli pryč.
Když se Cai probrala, ležela u léčitele ve vesnici, který ji několikrát v dětství ošetřoval. Ona jej ale nepoznávala. Nepoznávala dokonce ani místo, kde byla. Vlastně... Nevybavovala asi ani vlastní jméno. Během chvíle se u ní vystřídalo mnoho lidí, nepoznala však nikoho. Ovšem všichni měli stejný pohled. Pohled plný soucitu a strachu zároveň. A tak se rozhodla utéct.