Andy

"Nikdy! Ale vážně nikdy nejez žlutý sníh!"

Rasa: rituální mág
Věk: 23 let
Náboženství: Ateismus
Povolání: zatím žádné
Bydliště: zatím žádné
Druh: Elementární

Hotovost
125 zlatých

Body štěstí
120

Výcvik
Magie vzduchu (0/7)

Zvláštní schopnosti
Kopírování schopnosti

= Uživatel této magie dokáže použít magii, kterou viděl u ostatních. Může však použít pouze jednu, při použití jiné se předešlá schopnost ztrácí. Kopie magie stojí uživatele stejně jako toho, kdo vyvolal originál. Kopie kouzla je však o něco slabší.

Herní výhoda
žádná

Inventář (8/10)
- Čutora
- Celta
- Lucerna
- Nůž
- Křesadlo
- Klíče od vězení v Lithei
- Kožené okované rukavice

Doprava (0/1)

Zvířecí doprovod (0/2)

Popis

Výška 185 cm. Váha asi 86 kg. Černé vlasy lehce delší ale nic extra (cca 5 cm). Pravé oko fialové a levé červené. Standardní kulatější nos, oholené vousy jen lehčí kotlety. Má černé kalhoty a černou košili, na nich oblečenou fialovo zlatou róbu. Na zádech tetování "znak" který je viditelný podle toho jak je na tom postava fyzicky, případně se zásobou magie. Pokud postava zemře, znak zmizí.

Zvláštnosti

Asi nejzvláštnější znamení je že má jedno oko fialové a druhé červené. Následně potom přes celá záda má vytetovaný znak. Který zmizí pokud postava zemře.
Je ze všeho otrávený. Možná až moc. Až ho to dokonce otravuje. Jo a bojí se, že někdy sní žlutý sníh.

Charakter

Odbornějším zařazením by se dal popsat spíše jako neutrál. Není ani hodný ani zlý. Vlastně je mu všechno hodně jedno. Povahově je něco mezi Flegmatikm a Melancholikem. Úžasný příklad jeho povahy, je osoba rozpláclá na stole před sebou jen jeden papír na vyplnění a moc času na odevzdání nezbývá. Občas se ale dokáže naštvat. Někdy až moc. Takže by se dalo popsat jako "impulzivní". Tuto charakteristiku bych mohl popsat jako prodavačku. Explozivní typ prodavačky křičí na každého zákazníka. Impulzivní typ mlčí a potom praští zákazníka.
Nemá rád slabost. Každý, kdo je ustrašený nebo zbytečný se mu hnusí. Ne vždy by na něj zaútočil, ale občas nastane situace kdy takového člověka alespoň profackuje aby si uvědomila svoje místo, případně se vzpamatovala. Naopak miluje srážení ega někomu, kdo si myslí, že je něco víc.
"Startovní čáru máme stejnou vespod (dole). Na začátku všichni jsme nuly." Tohle by si měl každý pamatovat. To samé jako že se dá všechno přebít hrubou silou. Není nic co by nezlomila ještě větší moc.
Zajímá se o náboženství ale spíše jako o pohádky. Kdyby totiž existoval bůh, určitě by mu nedal jeho hnusný osud. A nesvedl ho na jeho cestu životem. Pokud ale bůh je. Určitě mu bude chtít nakopat zadek až ho potká. Protože bůh by měl být všemocný. A tedy by dokázal zabránit věcem co se neměli stát.
Co se týče hodnoty peněz, moc dobře ji zná. Není mu úplně jedno, ale sílu mu to asi nedá. Takže hodně často utrácí za blbosti.

Minulost

Ahoj. Jmenuji se Andy. Todle je můj příběh a věřte že nebude mít šťastný konec. Jako malé dítě byl Andy sirotek. Toulající se po městě, jíc odpadky a bez šance na lepší budoucnost. Jenže jednoho dne ho potkala čarodějnice. Jmenovala se Adriana. Byla krásná vysoká černovlasá se zelenýma očima. Její hlavu ještě zdobil velký špičatý klobouk. S nádherným svůdným úsměvem se k němu naklonila div jí z výstřihu černých šatů nevypadli ženské přednosti. "Ahoj maličký. Copak tu děláš?" Andy na ni nevěřícně zíral a nevěděl co má říct. "No. Já tu tak nějak živořím." Nakonec jí odpověděl.  "Toho jsem si všimla." Zazubila se na něj. "A dokážeš být třeba i užitečný?" Její otázka v něm nevzbudila moc nadšení. Prostě jí suše odpověděl. "Nebudu krást za jídlo, ani za peníz. Sice je no na nic život, ale přijít o něj ještě nechci."
Jenže to ho nenapadlo že tohle ona chtěla přesně slyšet. "Si docela drzý na svůj malý vzrůst. Kolik ti vlastně je?"
Mladík se na ní podíval svýma dvoubarevnýma očima a odpověděl. "Osm." Následně se nadechoval že ještě něco dodá, jenže mu skočila do řeči. "Ne. Nepřijde mi zvláštní tvá barva očí. Ba naopak. Je to dar. Jsi výjimečný." Poté k němu natáhla ruku. "Pojď se mnou. Já tě budu učit, a ty se na oplátku o mě postaráš až budu v důchodu." Andy zaváhal. Ale nakonec. Co by se mohlo posrat. Horší už to asi být stejně nemohlo.
Chytil tedy ženu za ruku a odešel s ní.
O pět let později, když mu bylo dvanáct let, dokázal se sám o sebe postarat a ještě zvládal trochu čarodějnictví. "První pravidlo. Magie a čarodějnictví je veliký rozdíl." Andy citoval před Adrianou z papíru slova. "Pokud chceš něčeho dosáhnout, jdi si za tím." Adriana se na něj usmála. "Výborně."
"Druhé pravidlo. Nikdy se nesnaž být za hrdinu. Hrdinové umírají na přepracování a předčasně."
Poté chvilku četl v tichosti a nakonec dodal. "Čtvrté pravidlo není důležité. Protože kdo by taky věřil mluvícím kytkám. Páté pravidlo je docela důležité. Nesnažit se ovládnout království."
Poté se odmlčel. "Ale teď to nejdůležitější pravidlo. Nikdy! Ale opravdu nikdy nejez žlutý sníh!"
Adriana se uchechtla, a na pobavení ještě přispěl Andyho vážný výraz. "Počkej. To sis to tam fakt napsal?" Vyprskla. Andy jen zakroutil hlavou. "Každý by měl mít životní moudro."
Když mu bylo dvacet let. Stala se taková nemilá věc. Jejich "chatrč" napadla skupinka vesničanů. Chtěli upálit čarodějnici a málem by se jim to i povedlo, kdyby Andy všechny nepovraždil.
Adriana totiž onemocněla. Její kamarádka, Beatricie, byla již rok po smrti a sestra Leona odešla neznámo kam.
Asi po měsíci přiletěl havran který přinesl zprávu o smrti Leony a to Adrianě moc nepomohlo. Spíš naopak. Velmi se jí zhoršil zdravotní stav. Rok na to nakonec zemřela.  Andy si tedy sebral svoje věci, pohřbil Adrianu na zahradě a odešel.
Jeho nový životní cíl bylo najít si cíl. Nebo alespoň uplatnění. Stal se tedy žoldákem. Občas nějaká vražda, tady odehnání divé zvěře, možná občas nějaké spiknutí nebo vzpoura. Ale nikdy nic velkého.  Už dva roky bloudí světem a hledá co by mohl dělat.