Popis

Alia je středně vysoká dívka s pletí ošlehanou větrem a opálenou sluncem. Tmavě hnědé vlasy, které rámují ostře řezanou tvář, nosívá zkrácené na ramena. Není vyložená kráska, ovšem ošklivá taky není. Šedé oči, nad kterými se elegantně klene rovné obočí a vysoké čelo, mívá obtažené černými linkami. Rovný nos, jež doplňuje vysoké lícní kosti, a plné bledé rty sice nejsou výstřelkem módy, ale nikdy neměla tendence s tím něco dělat. Oblečení nosívá prosté. Kožené kamaše s vysokými holinky, prostou halenu z jemnější kůže bez rukávů dlouhou zhruba do poloviny stehen a hnědý šál, jež jí překrývá pravé rameno. Občas si bere i plášť neutrální šedé barvy, když je moc zima. Jedná se o prosté oblečení, spíše účelové, než aby plnilo estetický účel.

Bojí se koní

Charakter

Samotář, tak by se dala popsat v podstatě jedním slovem. Je ráda sama a vyhovuje jí to. Odmítá se někomu zodpovídat nebo si nechávat rozkazovat, to vyplývá z toho, jak moc si zakládá na své individualitě, svobodě a samostatnosti. Tato individiualita ovlivňuje i její spolupráci ve skupině, která by se za ideální rozhodně označit nedala. Na první pohled by se dala označit za mírnou a klidnou osobu, ale ti, co s ní měli tu čest víckrát, zjistili jak daleko od pravdy se toto tvrzení nachází. Jedná se o násilnickou a výbušnou osobu se s klony povýšenosti a aroganci, i když to nastává jenom v případě, že ji někdo opravdu hodně leze na nervy, nebo má jen blbou náladu. Nejraději má černý humor a nebo škodolibost. Používá často sarkasmus a ironii. Na většinu věcí má blbé poznámky, nebo ji baví někoho prostě urážet. Se zavřenýma očima a zakrytýma ušima by se dala označit za hodnou osobu. Nechá se sice najmout téměř k čemukoliv, ale řídí se svým vlastním etickým kodexem. Například neubližuje dětem, odmítá týrání zvířat (rituální oběti do toho nepočítá), nesnížila by se k lidským obětem nebo k prostituci, projevuje slitování a dokáže i pomáhat, nebo léčit nemocné. Na druhou stranu jí nevadí zabíjet, zvlášť když má k dotyčnému averzi. Zlodějství ani podvody ji připadají naprosto přirozené a kdo se jim stal obětí, má prostě smůlu nebo je hlupák, v obou případech si za to dotyčný může sám, protože si měl dát pozor. Neprojevuje lítost a za svoje činy se neomlouvá. Slova o tom, jak by si lidi měli pomáhat a být na sebe hodní, ji připadají k smíchu a ty, kdo tohle říkají, považuje za povrchní blázny.

Minulost

Alia se narodila do docela bohaté kupecké rodiny. Byla nejmladší ze šesti sourozenců a snad také i největším zklamáním. Zatím co její sourozenci (dvě setry a tři bratři) dělali, co je bavilo a také v tom velmi vynikali, ona se nezajímala o nic a nic jí také nešlo. Možná, že kdyby měla alespoň na něco talent, tak by v onu věc dělala s radostí.
Její sourozenci, kteří od ní byl celkem dost věkově vzdáleni, ji ze srandy pošťuchovali, jenže ona to jako srandu moc nebrala. Čím víc času uběhlo, tím to pro ni bylo horší. Jemné pošťuchování přerostlo ve výsměch a k tomu se přidal i tlak ze strany rodičů. Zatímco její sourozenci si našli své partnery a začali zakládat rodiny, Alia se začala čím dál tím víc distancovat od lidí. Neměla kamarády a u svých sourozenců oporu hledat nemohla. Její rodiče ji začali tlačit do věcí, které nechtěla dělat, ale musela. Po každé, když zkoušela něco nového a ono to nešlo, její rodiče zvýšili nátlak.
Jednou večer se se svými rodiči pohádala a jejímu otci uklouzla věta, že je budižkničemu, které se ani nemělo narodit. Alia věděla, že byla neplánovaná, že její matka už otěhotnět neměla a byla jen hloupá náhoda, že se narodila ona, proto to bolelo ještě víc. Závist a vztek, pocit méněcennosti a touha po svobodě, způsobila, že se láska k její rodině, jež dostávala čím dál větší rány, přehoupla v nenávist. Tichou, nenápadnou, ale zato velmi hlubokou.
Alia vždy milovala knihy a tak nejvíce času trávila ve staré knihovně v jejím městě. Vždy jen v noci, neboť se nacházela ve čtvrti, kam ji zakázali chodit. Utíkala potají z domu a četla až do rána, nebo si knihy odnášela domů. Jednou narazila na knihu zastrčenou někde vzadu, zapomenutou a ona si ji přečetla. Kniha o tajných rituálech a praktikách, temných kouzlech a elixírech. Tajně ji studovala a místo návštěv knihovny začala na půdě jejich domu zkoušet umění magie. Konečně našla něco na co měla talent, a i když o tom své rodině říct nemohla, v hloubi duše cítila jisté uspokojení.
V den jejich patnáctých narozenin, po dalším nezvedeném pokusu o nalezení jejího talentu, se její rodiče rozhodly, že ji jednoduše provdají. Dokonce už pro ni našli ženicha a ani se jí nezeptali, vůbec je nezajímal její názor a to ona nedokázala skousnout. V noci se sbalila a odešla z domu. Beze slov a bez rozloučení.
Ani ji nenapadlo se přidávat k nějakému společenství čarodějů nebo čarodějnic, byla ráda, že je svobodná, že si může dělat co chce. Změnila si jméno, nechala si jen to křestní Alia. Rozhodla se, že bude cestovat a rozvíjet svůj talent. Na svých cestách se seznámila s několika lidmi, většinou na okraji společnosti, kteří ji naučili jak přežít. Asi rok se toulala s jedním mužem, který ji naučil věci o bylinkách a lovu zvěře, sebeobraně a boje s dýkou a lukem. Po nějaké době se rozloučili a každý šel zase svou cestou. Přesto ji onen muž utkvěl v paměti, jakožto její první kamarád a přítel.
Později se na chvíli přidala k uskupení rituálních čarodějů a čarodějnic, avšak to nevyhovovalo její povaze, a tak se bezeslova ztratila někde v horách a lesích, tak jak měla předtím ve zvyku a nikdo o ní neslyšel pěkně dlouhou dobu. Ne, že by to záměrně plánovala, ale prostě se to tak seběhlo, že neměla touhu vrátit se zpět.
Během svého krátkého pobytu mezi lidmi se stala svědkem popravy rituálních čarodějů, jež jí vytvořilo ještě větší averzi vůči lidem a trochu na ně zanevřela, snad i to byl důvod, proč odešla.

Deníček