Alcië Wolfsbane
Můj luk a já jsme jedno tělo.
Rasa: elf
Druh: potulný elf
Věk: 95 let
Náboženství: Spiritualismus
Povolání: zatím žádné
Bydliště: zatím žádné
Hotovost
15
Body štěstí
100
Výcvik
Lovec A (0/5)
Zvláštní schopnosti
žádné
Herní výhoda
žádná
Inventář (10/10)
- Čutora
- Celta
- Lucerna
- Nůž
- Křesadlo
- Luk z tmavého dřeva, téměř černého. Jako ozdobu na sobě má luk zlatem vyřezávané, spirálovité a kytičkové vzory, které působí velmi elegantně. Luk je lehký tak, že ho na zádech ani necítí. Toulec se šípy je stejně barevně vyřezávaný a očarovaný jako luk.
- Falešné lístky
- Sluneční svit
- 2x Černé chakramy, které mají fialovou, vázanou rukojeť
Doprava (0/1)
Zvířecí doprovod (0/2)
Zvláštnosti
Její zvláštní znamení jsou její černé oči, které nemají bělmo. Panenky téměř splynuli, takže v jejím oku nejsou rozeznatelné. Oči jí zčernali když byla mladá, při jejích nepovedených pokusech.
Charakter
Na první pohled je Alcië obyčejný lesní elf, ale to je jen klam a zástěrka. Jako každý elf má ráda přírodu a les, ve kterém žije, ale má větší cíle. Jednoho krásného dne, až bude připravena, odejít z lesa a přidat se k něčemu většímu. Alcië se dokáže velmi dobře přetvařovat a dokáže být velmi úskočná. Už od přírody byla vždy zlá a ráda si hrála se zbraněmi. Nejraději měla svůj luk, který kdysi dávno, když byla ještě mladá, dostala od svých rodičů. Luk má ráda jako vlastní tělo. Je velmi dobrá střelkyně, ale na druhou stranu si vůbec neví rady v boji na blízko. Jako každý elf, člověk, vlkodlak, čarodějka i upír má své slabé, i silné stránky. Mezi ty slabé patří hlavně boj beze zbraně (pěstmi nebo podobný styl boje), boj zblízka a nebo, něco z jiného soudku, nikdy nebyla dobrý léčitel. Nedokázala od sebe rozeznat jednotlivé bylinky, nebo kytky, za což jí její matka kárala, protože ona byla léčitelka.
Minulost
Celý život strávila mezi elfy v Elfím lese. Její rodiče je jmenovali Mjöa a Kërnöck. Mjöa byla léčitelka a Kërnöck byl lovec. Alcië naštěstí zdědila povahu po svém otci. Dostala od něj svůj první luk a začala se učit, jak ho používat. Naučila se s ním rychle, protože střílení z luku měla v krvi víc než kdo jiný. Celá otcova rodinná linie byli buď lovci, nebo ochránci. Daleko v dějinách měla v rodině i pár strážců, o čemž nevěděli ani její rodiče a už se to nikdy nedozví. Dokud byl otec na živu, učil jí všemu možnému. Učil jí vždy to co jí bavilo a zlepšoval jí v tom, co jí šlo. Naopak matka, ta jí nutila do sbírání bylinek, přípravy léčivých mastí a různých léčitelských blbostí, které jí nebavili. Když jí bylo kolem osmdesáti elfích let, oba dva rodiče zemřeli a ona se začala zajímat o něco víc. Začala se zajímat o temnou magii, kterou se učili rituální mágové. Dělala své vlastní rituály, zkoušela kouzlit a zabíjela oběti. V lese se to rozneslo, takže to musela začít dělat potajnu. V noci utíkala do hor, kde bylo nejbezpečněji. Pokračovala tam ve svých rituálech a doufala, že se jí aspoň jeden či dva povedou, ale nic. Jednoho pozdního večera, za svitu svící se jí jeden rituál vymkl kontrole. Její oči zčernali na znamení, že dělala nekalé věci. Nikdo se nikdy nedoví proč má černé oči, možná si budou myslet, že za to může nějaká viróza, že někoho zabije, ale ona nikdy nikomu neprozradí, jaký jí potkal neúspěch. Její neúspěch jí naopak posílil. Po chvilce si svůj nový vzhled oblíbila a vrátila se zpět do Elfího lesa, kde se zase připojí k lovcům. Ovšem něco se na ní změnilo, něco víc a ona možná konečně odejde z lesa.